Názory k článku Rodiče a jejich mamahotely

Ahoj, můj život a dospívání měl více méně standardní průběh (jen jsem do 18-ti nikam nesměla, byla jsem držena hodně zkrátka), ale pak VŠ, brigády, samostatné bydlení a až po 3 letech (kdy jsem platila nehorázné peníze za malou garsonku, ale samota a svoboda jsou úžasná věc, pokud jsou dobrovolné) soužití s manželem a manželství.
Manžel to měl těžší. Tchýně je úzkostná hysterka, vždy byla labilní a nezvládala ani základní věci. Manžel u ní bydlel do 25 a pak musel utéct. Spoustu věcí, které si někdo prožije v dětství či pubertě, si prožil později. Ano, měla těžký život. Dřív se dalo odejít těžko, má ještě staršího, postiženého sourozence, maminka se k němu vlastně chovala podobně, jako by byl nesvéprávný. Docela zázrak, že z toho vyváznul jako normální chlap. Dodnes je mu ale vyčítáno, že odešel, že se oženil, že má děti! Tchyně to nechápe, ona čekala, že když mu celý život vykládá, jak život za nic nestojí a manželství ještě míň, že se neožení a zůstane s ní. Že se jeho starší sourozenec postižený zase počůrává a že za to může on svým odchodem (spíš ona, že celej den ječí a křičí a stěžuje si na něj). Věřím, že to má těžké a nic jí nikdo nevyčítá. Ale pro jistotu bydlíme na druhém konci republiky - i když se možná budeme kvůli práci vracet... samozřejmě do vlastního domu.
Tak aspoň každý den volá a stěžuje si na vše... ale to se dá přežít

Tak se svojí povahou bych od našich žádný barák nechtěla. Zavání mi to jistou podřízeností. A navíc, v dnešní době se v 19ti letech usazovat a vázat?

Nordico, Tvůj příklad dokazuje, že je jedno, zda je člověk jedináček nebo jestli si rodiče děti pořídili ve vyšším věku. Dokonce se člověk může odstěhovat i hodně daleko a stejně tomu neuteče. Nemůže to být ani určitou generací (např. narození kolem roku 1940), protože moje tchýně je stejný ročník a chování mých rodičů nikdy nepochopila. Někdo už tu psal, že je to v lidechv zažitých výchovných postupech po generace.

Zároveň je z Tvého příspěvku vidět taky to, že i tímto chováním rodičů "poznamenaní jedinci" jsou schopni své děti vyslat do světa tak, aby v něm uspěli i bez psychoterapie Gratuluju

Hezký den

suzann mladýmu je 13 a půl takže osamostatňovat se zatím nebude.narážela jsem spíš na jeho pubertální manýry a nechut něco dělat.Ale to je spíš asi k věku.Já mu jasně několikrát řekla,že ve chvílu kdy si začne vydělávat tak se stará o bydlení a o sebe.A taky to míním dodržet.Má stavebko,má spoření jak tu někdo psal je to úrazovka a spoření cílová částka je kolem 100000 a finítos.Mám dluhy na baráku,pomáhám rodičům,takže víc dát nemůžu.Pokud mu dají barák moji rodiče nebo tchán tak ej to jejich problém.Já žádnou nemovitost nemám tudiž mu nemám co dát.

Lizzie, díky za účast
Souhlasím, skutečně ty lidi žíjí v nějakém podivném vakuu. A děti se ne a ne posunout. Někde jsem četla, nechte děti odejít, aby se k vám mohly vrátit. To je podle mě hodně výstižné.

Hezký den