18.4.2008 14:16:22
To znamená, že jsem svobodná,bezdětná a naši mi nikdy stavebko nezaložiliNa stranu druhou mi pomohli dost..byť mi nikdy nekoupili a ani nekoupí byt, auto bych od nich nechtěla apod. - pro mě je největší dar, že mi umožnili studovat. Byť už pěkných pár let zpátky trávím léto brigádami apod., uvědomuji si velkorysost jejich rozhodnutí, neboť leckteří rodiny vyčtou dětem i tu střední, o dalším vzdělávání nemluvě..
|
18.4.2008 14:15:48
Smekám a zároveň je mi líto, že jste to tak dlouho vydržela. Já jsem těsně před tím, než jsem se rozhodla hledat pomoc u psychologa, byla na pokraji zhroucení. To jediné mě asi taky donutilo jednat. Nechtěla jsem přijít o manžela, s tehdy 12letým synem jsem jednala s nejistotou, ze všeho jsem měla strach. Ztracené roky nikdo nevrátí, ale snažím se dívat do budoucnosti. Dnes 15letému synovi zdůrazňuji nutnost umět se postarat sám o sebe. Už se těším, až bude moci na nějakou brigádu. Ale jak píšete, je otázka, jak dobře člověk dokáže zvládnout roli rodiče u dospělého potomka, pokud to nezažil v původní rodině. Mám ale přece jen trochu štěstí ve výborné tchýni, která svému synovi (mému manželovi) ani našemu synovi nikdy nijak extra nepodstrojovala. Mám ji moc ráda, vždycky mi byla oporou, i když o psychoterapii jsem jí neřekla. Ona chování mých rodičů nikdy nepochopila. Je skvělá.
Píšete o návštěvách psychiatričky, o lécích. Rozhodujete se pro psychoterapii? Zdravím |
18.4.2008 13:44:40
Ale jo, tento způsob pořízení bydlení taky znám. Ale v našem případě to tak nebylo. Manžel se tzv. "upsal" svému podniku za byt. Ale byly to nervy, protože dřív byt bylo možné získat od města /to bych musela být svobodná matka/ a nebo od podniku. Zkoušeli jsme ho i koupit, ale to v tehdejší době nebylo běžné řešení. My sháněli byt ke koupi rok a žádný jsme nesehnali. Pak jsme sháněli pozemek na stavbu domu - katastrofa. Díky manželově práci jsme si chtěli koupit na klíč tzv. monťák. Dali jsme objednávku a byla nám potvrzena s dodávkou - 10 let. To je neuvěřitelný.
|
Milada. |
18.4.2008 13:37:28
Proto jsem to "sehnal" psala v uvozovkách. "Sehnal" ho tak, že 8 let chodil každou volnou chvíli a všechny víkendy trávil na stavbě svépomocí - od toho, že na pozemku kácel stromy, pak kopal díry na základy, pak stavěl od základy atd...prostě se naučil všechno, jen ty hodně odborné práce zajišťovalo družstvo (např. omítky). Toto už myslím, starší ročníky, též nebudou pamatovat
|
18.4.2008 13:31:45
opravdu? Vlastně u nás to bylo taky tak, byt sehnal manžel a ještě jsem musela dokládat těhotenskou průkazku, jinak bychom bydleli pod mostem. Byt byl jen za "zásluhy".
|
18.4.2008 13:28:14
ještě něco. Premiové spoření pamatuji, ale rozhodně protestuji proti pasování na starší ročníky. Já jsem totiž pořád mladá holka.
|
Milada. |
18.4.2008 13:27:09
Xantipo,
já to tam nevidím Ale přesto musím napsat, že jsem si sama nesehnala "Sehnal" mi ho manžel |
18.4.2008 13:23:55
Milado, já si myslím, že Lassie psala o těch, kteří byt ve 20ti dostali - od rodičů. Ne o těch, kteří si ho nějakým způsobem sehnali sami.
|
18.4.2008 13:21:30
Adelko, ne všichni, kteří bydlí s rodiči, jsou mamánci. A ne všichni, kteří mají svůj byt, jsou samostatní. Znám kluka, který je "strašně" samostatný a ve svém bytě, jenže maminka tam po práci jde něco pouklidit, po cestě nakoupí, něco navaří, prádlo odnese a přinese a hlavně "musí toho kluka zkontrolovat, aby neskočil nějaké na lep". Tak si myslím, že to je prototyp mamánka a mamince by vyšlo levněji a i bylo by to pro ni jednodušší, kdyby ho měla doma. Taktéž znám holku /tedy spíš ženu/, která má dítě, manžela, bydlí tzv. ve svém, ale bez maminky se snad ani nevy........ Všechno se rozhoduje podle toho, co by udělala maminka. To je taky mamánek.
Ale znám i takové, kteří mají pokoj u rodičů /teda většinou v domě/ a nejenže jsou soběstační, DOKONCE vědí, že prádlo se nerodí v prádelníku a polívka na talíři. A že když chtějí teplo, nestačí otočit kohoutkem. Takže i když vlastně žijí s rodiči, mezi mamánky bych je nepočítala. Jenže my rodiče nemáme děti a mamánky, vždycky máme děti, které k mamánkovství občas vychováme. |
Milada. |
18.4.2008 13:17:49
Lassie,
vlastní byt jsem měla, když mi bylo asi 20 a půl roku. Vážila a vážím si toho dosud. Než totiž manžel ten byt postavil, trvalo to pělnou řádku let a poslední rok jsem stavěla s ním. Na samostatnosti mi to samozřejmě přidalo, k rodičům jsem s nataženou rukou nechodila NIKDY. Tu první dobu jsme neměli třeba skříně, bydleli jsme normálně v bednách od compů, které jsme si vyskládali na sebe, do nich z boku nožem udělali "dvířka" a v tom jsem měli všechny věci. Jako šatník -tj. oblečení na ramínkách - jsme normálně měli násadu od smetáku zavěšenou na provazech a ty provazy navrtané ve stropě.. Od našich jsem dostala Prémiové spoření mladých ))) - starší ročníky to budou pamatovat. A z toho jsem koupila mrazák a to bylo všechno Neříkám, že nejsem výjimka, ale těch 20 mi bylo |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.