Názory k článku Rodiče a jejich mamahotely

Xantipo, plně s tebou souhlasím. Ze svého okolí neznám moc lidí, kteří měli ve 20 svůj vlastní byt - ale těch pár jedinců, které jsem poznala, si toho stejně nijak zvlášť nevážilo, bralo to jako samozřejmost, na samostatnosti jim to nepřidalo a k rodičům chodili s nataženou rukou vesele dál. Nejde ani o to, že by člověk nechtěl dát - kdybych byla milionář, nějak jim s tím bydlením i pomohu(za určitých podmínek). Ovšem aby staří dělali na dva úvazky, jedli doma chleba s máslem a nejezdili na dovolenou, a to vše jen kvůli zabezpečení svého dospělého potomka, se mi nelíbí ani trochu.

spíš mě dráždí to, když se tady říká, že v dnešní době a dále to bez pomoci rodičů mladí nezvládnou. Klidně ať si kdo chce dětem koupí bydlení, prosím. Pak ale dost takových naříká, jak si toho děti neváží, jak kupují kdejakou blbost apod. Pokud je dítě naprosto normální /tím myslím bez nějakého handicapu/, tak to zvládne, když bude chtít a někdy, když bude muset. Myslím si, že samostatný člověk by se měl o sebe postarat sám, včetně bydlení. A myslím si, že to, aby rodiče kupovali potomkům byty, by měla být vyjímka a ne pravidlo, či dokonce norma.
Jen jsem nějak mimo - co znamenala to poznámka o tom, že nemáš stavební spoření? To jako, že dětem nespoříš a nebo že jsi dítě a od rodičů nemáš spoření.

My jsem holkám založili každý stavebko. Dostanou ho až budou dospělé. Ale myslí, že i kdyby jsme jim nic nedaly, tak nám to nemůžou vyčítat. Je fakt, že já ani manžel jsme od rodičů nic nedostaly, já jsem to jednu chvíli nesla docela blbě, protože moje segra i můj brácha od našich dostaly ke svatbě každý hodně vybavení - peřiny, nádobí, peníze - mě naši nepřijeli ani na svatbu, byla to taková fraška, že je mi dost smutno když si na to vzpomenu, byli tam všichni příbuzní z manželovi strany a z n aší jenom já. Děs. Ale śnažím se na to zapomenout. Holkám bych tohle nechtěla nikdy udělat.

TAk něco podobnéh má moje 17 sestra na psáno v pokoji. Schválně si to pověsila na záclonu, tak aby to každý viděl hned jak do pokoje vejde. Zůstala u rodičů bydlet sama , studujje v prváku, jinak už jsme všichni z domova pryč, naši si oddechli, je nás šest sourozenců.

Tak to je moje řeč, taky si myslím, že když děti "do startu" nic nemají, není to žádná katastrofa. Já jsem z pěti dětí a manželova rodina taky neměla na spoření dětem, takže jsme si museli pomoct sami. Včera nám schválili úvěr na byt. Člověk se umí postarat, když je k tomu veden, i bez finanční injekce.