Názory k článku Rodiče a jejich mamahotely

Teoreticky: Dítě bych podporovala dokud řádně studuje, pak ať se stará samo. A nějaká ta občasná brigáda při studiích by měla být samozřejmost.

Prakticky: Nevím, kolik procent mladých rodin si zvládne v dnršní době a u nás pořídit vlastní bydlení zcela bez pomoci rodičů. Záleží na regionu, ale platit v Praze tržní nájem nebo podnájem je téměř hloupost, když se dá sa stejné peníze splácet hypotéka na vlastní bydlení. Jenže získání hypotéky většinou vyždaduje nějaké vlasní prostředky (tady nejsem moc v obraze, my máme bydlení dlouho vyřešené a bez pomoci rodičů).
Takže my to stavebko synovi platíme od dvou let a budeme asi pokračovat i dál.

Myslím, že každý má něco nalajnováno a nějaké představy a pak je časem upravuje podle situace. Tak si nemyslím, že když někdo má představu, že všechno jo, ale hlavně ne mamánka, tak se to bude snažit dodržet. Jediné, co nechápu, jak někdo ve 3 letech dítěte píše, že mu bude pravidelně spořit až do dospělosti a postará se o bydlení dětí. Co když se něco stane, peníze nebudou nebo se budou muset na něco použít. To pak pro dotyčné bude docela síla - předsevzetí v háji a výčitky na krku.

Nějak nechápu, proč bych se svým dětem měla starat o bydlení - tedy ne teď, dokud jsou dětmi, ale v dospělosti. Snažím se je vychovávat tak, že postarat se o sebe musejí sami a že zatím se o ně staráme my. Naše děti mají pojištění se spořením, ale spoření bude výhradně sloužit na ufinancování jejich studia. Navíc u nejstarší dcery jsem zjistila, že to opravdu stačit zdaleka nebude, takže to bude muset řešit buď studentskou půjčkou nebo brigádou, možná obojím. Zárověň se staráme sami o sebe, lépe řečenou o svou budoucnost, abych pak nestála s holými rukami před dětmi s tím, že jsem jim dala všechno a žádala je o to, aby se o nás přece postarali. Mám pocit, že když děti dostanou všechno /myslím byt, auto apod./, pak je jim zatěžko něco vracet, protože "pořád mají málo", když rodiče nedávají. Znám to z okolí a není to hezký pohled.

brácha mýho muže, kterej se osamostatnil a je strašně línej dojít si 50m do večerky, jednou prý jedl špagety s POMAZÁNKOVÝM MÁSLEM - doma už nic nebylo s bylinkovým

Jojo - trochu jiný příklad: kamarádka 31let bydlí ve svém pokoji se svým bratrem asi 35? a spolu s rodiči obývají panelákový byt 3+1. Já mám z toho osypky, ale ona mi řekla, co by dělala někde sama, že by ji bylo smutno.
Ale neřekla bych, že jsou rodiče z toho nějak na větvi...