Názory k článku Průběh těhotenství - 36. týden

ahoj no tak já jsem si při prvním dítěti ten porod nepřipouštěla dokud mi neodtekla plodová voda pak jsem začala mít strach za pár dní se nám narodí druhý mimčo a jsem na tom asi jako ty nevím jestli je to tím že vím do čeho jdu ale držím palečky at to přežiješ

www.tojesila.cz

Ahoj, všechny Vás srdečně zdravím. Musím říci, že mě Vaše stezky s odpuštěním potěšily a uklidnily. Jsem na tom podobně a prožívám doslova peklo. Od 30.tt mám nařízeno ležet a protože jsem normálně spíš dost aktivní, válení se v posteli mi dělá smrtelné obtíže v podobě depresivních vzteků. Dneska jsem např. hodila nenáviděný settop box z balkonu, protože jinak bych si asi hodila mašli sama. Načež partner prásknul dveřma a zmizel neznámo kam, nemám ponětí, zda se vrátí. Ta jeho blbá bedna (TV) mě okrádala o čas společného rozjímáním nad budoucím mimi a přípravách na porod, resp. tahání mě z agonie otlačenin a "proleženin" nuceného odpočinku. Tak jo, snad se ještě vrátí. Pa, pa držím paečky

Jéééé, jak kdybych četla o sobě :o)... Mám 3,5 letou lentilku /momentálně chce, abych jí říkala princezna Jasmína) a taky mám pocit, že moje obrovské, vypouklé a zcela zdeformované břicho ji spíše příjde k smíchu a vůbec nechápe, že sotva dýchám a lezu... tak jak se jindy mazlit moc nechtěla, tak teď jí mám furt na krku, pořád chce chovat, všechno abych dělala já (a to si chodila už v noci na záchod sama - tedy nočník u postele), teď musím asistovat i u toho, když chce v noci bumbat, zaháním bubáky a tak... takže dámy, je to skoro všude stejné :o)... tak se prostě držte, protože to ještě 4 týdny vydržet prostě musíme.... Ahoj...

Pročítám tuto diskusi a nedá mi, než se připojit. S tou stydkou kostí se ti ani nedivím. Mně se rozestupuje páteř a když na mě v noci přijde čůrání, máš vidět, jak valí tučňák:-)). Přibrala jsem 26 kg, což je na mou dřívější křehkou postavičku opravdu hodně. A to, bohužel, jen v dolních partiích. Nohy mám jak pařezy, natíkají mi nárty, takže se sotva vlezu do bot. Už dva měsíce sama nikam nechodím a když mě někdo vezme ven "vyvenčit", vydržím tak půl hodiny a to s výrazem trpícího dinosaura. Takže celý den se skládá z vysedávání v křesle, protože mi pohyb dělá ukrutný potíže. A o spaní v noci se mi ani moc mluvit nechce. Musím spát na boku, protože na zádech mě chytají křeče do břicha. A když zas spím na boku, tak znamení, že už je na čase se převalit na druhý bok je bolest, která mi jde do nohy, na které ležím. Na druhou stranu musím říct, že se mě všichni snaží doma podržet. Jsou na mě milí a jsou skvělí. Jen ten nejmenší choeí a říká, že by si moc přál, aby byl malý už na světě a abych zase byla jejich uzoučká maminka:-))). Tak snad....Hlavu vzhůru!!!:-))))