Názory k článku Vstup do života

Cizinko, jistěže každý má právo kritizovat. Když si někdo myslí, že jste zpovykané nány, tak to taky může napsat, že? Pak ovšem zase vyvstává otázka, jestli kritika víc vypovídá o kritizovaném, nebo o kritizujícím.

Milado,
nevysvětlíš to, problém je v tom, že Monty to z nějakého důvodu pochopit NECHCE. Já jsem psala jako příklad toho, co mi vadí: odnášení, aniž se někdo zeptá nebo řekne, kam s dítětem jde, očkování bez souhlasu matky, mazání dítěte zvláčňujícím krémem...a Monty z toho vydedukovala, že mi vadí, když se na moje dítě někdo usměje.

Tak já v těch pár minutách tedy rozdíl vidím. To dítě vnímá celkem dost.
Celkem zajímavý článek k tématu (a jde taky o ZKUŠENOST, ne o knižní teorii) je např. zde:
http://ries.blog.respekt.cz/c/29402/Nejen-otevrene-oci-ale-i-zkoumavy-pohled-a-zazitek-zrozeni.html
To, že si to miminko nebude za 20 let pamatovat, není pro špatné zacházení žádnou omluvou. Sama říkáš, že v jeho roce bys to samé nepřipustila. Ale jaký je v tom rozdíl? To roční si to přece taky nebude pamatovat...

Hanko,

Ptas se tady jiz jako asi 50. v poradi: "A to, že vezmou miminko po porodu na pár minut od maminky - to myslíte vážně s tím strašným traumatem?" - Nevim, jak strasnym, ale myslim to naprosto vazne. A moje presvedceni plyne ze sectelosti (nejake tipy na cetbu jsem jiz davala), ze vlastni zkusenosti z porodnicnim a domacim porodu, z pozorovani svych a cizich miminek a matek po porodu, vzpominek na to, jak mi bylo, kdyz musela jsem honit tu smradlavou tupou zensku abych se zeptala, kam zase nese moje miminko.

Ujistuji te ale, ze je mi naprosto a uprimne jedno, jak nakladas s vlastnimi detmi. Az si ti sestra zepta si, jestli neco svolis, muzes ji odpovedet ze jo, at si dela co povazuje za vhodny, a dokonce i zastanu se tebe, jestli bude delat na tvoji odpoved ksichty.

Predpokladam, ze Lucka ma prumer IQ nemocke ci rakouske sestry, a to ptani se o svoleni a zarizeni se podle toho, hrave zvladne.

Já myslím, že Lucka našla svoje místo jako sestra na šestinedělí, a každý nemůže dělat všechno. Když se někdo najde zase v práci jako propagátor přírodních přístupů, tak je to taky fajn. Takové ženě (muži) přece taky nikdo nebude vyčítat, že radši nejde prakticky pomáhat s porody nebo miminkama.
A to, že vezmou miminko po porodu na pár minut od maminky - to myslíte vážně s tím strašným traumatem? Koneckonců, nejspíš by pustili s miminkem i maminku, kdyby měla zájem. Ale spousta maminek je unavená, já třeba po druhém porodu měla problém dojít i do sprchy, byla jsem hrozně zeslabená, a ta moje princezna řvala, ať byla v náručí u mě nebo u kohokoliv jiného. První dcera naproti tomu byla v pohodě, ať jí měl v náručí kdokoliv, cizích lidí se začla bát až asi v osmi měsících. Tak ono to asi tak strašné zase nebude ne?