Názory k článku Sestra nebo bratr?

Mám to rovnako, s dcérou(8) som sa zžila prirodzene od prvých dní, povahovo veľmi vnímané, pokojné a prítulné dieťa. Pri synovi(2) si aj denne opakujem "je to moje dieťa". Jeho divokej povahe vôbec nerozumiem je ako živel, 12 hodín denne sa nezastaví behá, skáče, plače, hádže sa o zem, vreští, chce, nechce, rozhadzuje, ničí, bije, kope...Napodiv večer pokojne zaspí a 12 hodín v kuse spí ako anjelik.

Realistický a zdravý náhled vyzrálé matky. Přeji hodně sil a radosti.

Já tomu asi rozumím a také jsem se nepřesně vyjádřila o své matce. A nedokážu její rozdílnou "lásku" popsat ani teď, tak bych ji jenom opsala:
Bojí se o nás obě stejně, ale se mnou si u kafe povídá přirozeněji.

Jinak co se týče mých Marťanů, mám pocit, že se navzdory jazykové průměrnosti na jejich antény docela dobře přepínám a pokládám to za dar nikoliv samozřejmost, už vůbec ne za povinnost.
Dobrou.

Tedy mladší je zatím moc maličký na to, aby se projevoval vlastním názorem, ale starší dcerka je už prostě osobnost, sice prťavá, ale osobnost.
Tak si dovedu představit, že prostě jedno dítě vám povahově sedne, jiné dítě ne. Taky se ke každému z nich chováme jinak, prostě protože jsou jiné.

Kvantifikace lásky k dětem je stejně neuchopitelné téma jako to, co se tady probíralo nedávno, jestli máme raději manžela nebo děti. A jakkoli to je ostré vyjádření, které si nedovolujeme říkat nahlas, myslím, že to tak cítí většina lidí.

Zkusme to opačně, máte (měli jste :-() raději maminku nebo tatínka? Možná, že tady si více z nás i nahlas přizná, že odpověď není tak jednoznačná jako společensky korektní "oba stejně". Tak proč by to u dětí mělo být jinak?

Hmmm, tak já zcela upřímně přiznávám, že mám "jinak radši" mladšího syna. Radši ve smyslu, že s ním vycházím snáz, je pochopitelnější, předvídatelnější a je mi většinou příjemné s ním trávit čas. Starší mi dává od prvního dne svého života víc "zabrat", často mě připraví o dobrou náladu hned v několika minutách po probuzení, často jeho reakce nejenže nesplňují moje představy, ale většinou je ani nechápu a spoustu jeho povahových rysů musím vědomě přijímat, jako se přijímá špatné počasí. Prostě mě stojí mnohem víc energie a mám k němu složitější cestu. Mohla bych to ještě přiblížit tak, že kdybych si vybírala partnera pro život, vybrala bych mladšího. Jeden z mých synů přišel z Nebe a jeden z Marsu. Jeden je moje přirozené mateřství a druhý hozená rukavice. Ale právě proto, že jsem si to přiznala, vyhrazuju staršímu víc času a svých myšlenek, aby ve výsledku dostali oba stejně. Jsem si skoro jistá, že dostávají a oba se cítí a jsou milováni, jen jinak. Hezké dny všem vašim dětem.