Názory k článku Sestra nebo bratr?

Taky nesouhlasím! Mám pocit, že naopak nelze všechny děti milovat stejně. Nejdřív byla první (nic se jí nevyrovnalo a já se děsně bála, že tu druhou nebudu mít ráda), pak přišla druhá a najednou to bylo tady. Dvě děti a každé mám ráda jinak, nedá se říci které víc a které míň...prostě jinak. Teď u třetího mám pocit, že jde všechno mimo mě a že si ani nevšimnu, že tam je . Naštěstí už z praxe vím, že to prostě přijde a bude to zase úplně jiné.....

Když jsem čekala druhé dítě, měla jsem trochu obavu, jestli je dokážu mít stejně ráda. Později jsem poznala, že nemám víc ráda ani první, ani druhou, ale nemám je ráda stejně. Teď mám děti čtyři a nedokážu říct, že mám ráda některé dítě víc než jiné, ale žádné nemám ráda stejně, každé jinak. Láska k dětem se podle mě nedá jednoduše kvantifikovat a připadá mě, že tak to autorka myslela M+4

Nesouhlasím s větou, že není nutné "mít všechny své děti stejně rád". Nevím, jestli jsem to dobře pochopila, ale ten bod tak vyznívá. Osobně mám 3 děti a nedovedu si představit, že bych je měla mít ráda jaksi odstupňovaně, podle toho, jak jsou mi podobní nebo odlišní ....
Když autorka uvádí principy spravedlnosti a bezpodmínečné lásky, tak už toho vyplívá - že rodiče by měly všechny své děti milovat stějně, i když s jedním je výchova jednodušší a s druhým těžší.
Podle mě ta věta ... nevím jestli cituji přesně ..."netvařme se, že máme všechny děti stejně rádi"...degraduje celý /jinak vcelku pěkný/ článek.
Jak se má asi cítit dítě v rodině, kde je to "měně milované" protože má "blonďaté vlásky po babičce" nebo cokoliv jiného? Domnívám se, že pokud to autorka míní vážně, svědčí to pouze o její citové plochosti.
O.F.

Doporučuji knížku Prvorozené dítě. O sourozenecké pozici od Prekopové. Je to super čtení, příběhy ze života. Člověk se tam ledacos dozví. Taky se snažím nedělat chyby jako rodiče, ale jde mi to těžko :-(. Je to jaksi zakořeněné nebo co. Samozřejmě mám také starší dceru a mladšího syna, naštěstí ne jeden a půl roku od sebe, ale pět a mají se rádi. Doufám, že to tak zůstane.

"Ty kozo stará už bys měla mít rozum.." Moc dobře znám. A bráškovy procházelo ledacos, protože je malej a přesně jak píší, měl prošlapanou cestičku. Já musela být v osmnácti v 21,00 v posteli, on v osmnácti chlastal do rána.
Teď se teprve s bratrem začínáme navzájem "nacházet", takže si začínáme být opravdu blízcí. Ale jednu dobu pro mě byl úplně cizí člověk.

Druhé dítě je u nás teprve na cestě, ale nebudu dělat z Lucinky chůvu ani tu rozumnější, i když jak píší, je jednodušší odvolávat se na rozum jednoho, než dělat "rozhodčího" rozporům. Opravdu se obávám, jak jejich vzájemný vztah zvládnu. Sourozenecké konstalace je opravdu dobrá kniha, člověk je překvapen souvislostmi.

Lusika