Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Tak na tenhle příspěvek nemohu nereagovat.Když už ta dotyčná byla nevěrná,nechť si nese i následky.Ať má i ty žaludeční vředy,ale ať proboha svým přiznáním nezraňuje chudáka partnera.Tím,že se přizná,očistí sebe.Jí se uleví.Ale co on?Jak se s tím má vyrovnat?Nevědomost nebolí.A jestli ten hřích tíží dotyčnou,nechť.To ona selhala,ať za to zaplatí.

Ahoj Slávko,
dovol, abych ti řekla, že nejsi sama kdo má stejný osud. Mám dvouročního chlapečka, který byl počat také s někým jiným, než s jeho vlastním tatínkem (nebiologickým).
Ale nezoufej, mimink se začne dříve či později jednomu z vás dvou podobat. Mám to vyzkoušené a pro mě je to velké plus. I jedna moje známá, která má 2 děti, žije už delší dobu s přítelem, a ty dětičky se mu začínají velice podobat. Kdyby jsi si chtěla popovídat, tak mi klidně napiš na mejlík wake28@seznam.cz

Držím moc palečky a přeji hodně zdravíčka a radostí z miminka

Zdravím všechny a pisatelku příspěvku zvlášť - opravdu nelehká situace, ale máte zdravé dítě a jste rodina a to není vůbec málo!!!
Pročetla jsem pár komentářů a chtěla bych vám nabídnout trochu jiný pohled na problém, zda říci pravdu nebo žít ve lži: mně se stalo něco podobného, ovšem v trochu jiném "obsazení" - nevěrný byl manžel a to v době mého šestinedělí po porodu prvního syna. "Výsledkem" jeho poměru bylo mimomanželské dítě, které se narodilo 10 měsíců po našem...Opravdu "lahůdka", co říkáte?
Samozřejmě se to po sice delší době, ale přece jen provalilo - ne nadarmo se říká, že lež má krátké nohy...Ono ale ve stejném městě a na jednom pracovišti to bylo spíš s podivem a také asi díky mé kardinální naivitě...No nic, prostě to vyšlo najevo a jak bývá obvyklé, můj manžel se zachoval jako "hrdina" a v podstatě nechal "řešení" neřešitelného problému na mě. Stálo mě to skoro rok života, podepsalo se to i na zdraví (ten příspěvek o dopadu zamlčování lži je opravdu ze života - mně se to "vrazilo" na žlučník a slinivku a strávila jsem měsíc v nemocnici, pak 2 měsíce boje a nakone operace a teď mám už zaplaťpánbůh snad klid...)No prostě jen jsem často přemýšlela o tom, kdyby tenkrát měl manžel alespoň tolik taktu nebo soudnosti nebo soucitu nebo čehokoliv jiného, že by nás (= mě a mé děti a moji rodinu atd) ušetřil toho ponížení a bolesti a svůj problém by vyřešil třeba zajištěním toho dítěte a jeho matky mimo naše město a věnoval se své legitimní rodině...tak abychom nebyli přímo konfrontováni s živým důkazem jeho "lásky" ke mně v době, kdy jsem jako manželka "nemohla plnit své povinnosti"...Nevím, jak by to všechno nakonec dopadlo... Jediné krásné, co se z téhle bolesti zrodilo, byl můj druhý syn, kterého jsem počala ne zcela "férovým" způsobem, protože už jsem věděla, že naše partnerství je u konce a chtěla jsem, aby můj syn nezůstal sám. To se povedlo a tak nějak symbolicky se děti staly alfou a omegou našeho vztahu a víc už od něj nečekám a říkám si, že to tak třeba mělo být...Kdo ví?

Jen by mě zajímalo co jsi nakonec udělala?

přečetla jsem co se tu píše....každý má nějakou tu pravdu..podle své povahy...nikdo nejsme stejný....tak máme jiný názor....

Já osobně bych lhát nevydržela! Ale nevím jestli by se mi to přihodilo(to budu mocui říci za sposutu let).....nevěra se mi příčí a je mi z ní zle..tak doufám, že se mi nepřihodí....a přesto jsem řeial před 6lety manželův úlet....1......

Milá Slávko!
Je to jistě těžká situace, ale neboj se! Chci Tě potěšit a jen Ti sdělit svůj názor na tuto věc. Já sama bych to určitě manželovi neřekla. Chodila bych s tím v srdci určitě také, ale časem by to určitě přebolelo, určitě by se manžel po ničem nepídil. Spíš bych se snažila žít tak, abychom byli dobrá rodina a aby dítě ničím nestrádalo, aby to bylo tak, jakoby to dítě bylo "jeho". Asi bych se to po čtyřech letech nesnažila řešit. ¨Já vím, že je to těžké, ale buď ráda, že je chlapec zdravý, silný, že Vás má rád, že má tátu, mámu, prarodiče a toho si užívej. Také si užívejte společných chvil. Problém otcovství bych neřešila. Někdy je lépe mlčeti zlato a v tomto případě to dle mého platí několikanásob! Opatruj se, myslím na Vás!