Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Lízo,
odpovídala jsem Zubatac,na to jestli bych se rozvedla,kdyby manžel ujel. Napsala jsem,že ano a,že můj muž tenhle můj postoj zná vlastně od seznámení.

Víš Lízo,
já si myslím,že někdy je pro děti lepší,když se rodiče rozvedou a děti mají dvě domácnosti,než,když jsou rodiče spolu,hádají se a děti jsou toho svědky. Moji rodiče se taky rozvedli a já jsem ráda,že to udělali.
Já bych byla pro střídavou péči a nebo bych byla i ochotná v zájmu dětí nechat je u manžela. Je to o tom,že on jim dokáže zajistit vyšší životní standard než já. To je prostě fakt a navíc tím,že se s ním rozejdu já nepřestává on být milujícím otcem. Naše děti miluje a já vím,že se v tomto směru na něj můžu spolehnout. Nejsou to moje nebo jeho děti,ale naše děti.

Já to taky neberu jako něco odvážného, právě proto mne zarazilo, že všichni "kamarádi" ho v tý blamáži nechali jen proto, aby se na ně za tu nepříjemnou pravdu nenaštval a nerozhádali se spolu. Odvážný nejsem - spíš mi lidi říkají že jsem nepříjemně tvrdě upřímný a málokdo to stráví. I proto jsem měl vždy trochu větší problém se sháněním zaměstnání - řekl jsem o sobě i věci, které jiní zatajili. Proč? Asi jsem blbej, ale stejně by se na to v mém případě přišlo a já osobně už bych jako zaměstnavatel potom takovému zaměstnanci nevěřil. Buď mne zaměstnavatel vezme takového jaký jsem, nebo ne, ale každopádně - nebudu se muset přetvařovat, já to neumím. Praktikuju to i u kamarádů - berte mě takovýho jaký jsem, nebo mne pošlete do háje. Nepotřebuju mít 50 kamarádů - stačí mi dva pořádný, na který je ale opravdu vždy spoleh. V případě partnerství je to pro mne ještě přísnější - pravdu si říkáme ať je jakkoli nepříjemná (pravda se dá říct drsně ale i jemně a výsledek je stejný - pokud budu např. manželce chtít říci že přibrala (jakože to je to poslední co by mi na ní vadilo - ženská má bejt krev a mlíko), tak jí neřeknu: "Jsi tlustá jako prase", ale řeknu to šikovně ve vhodnou chvíli jinak a výsledek bude stejný). Je fakt, že s ostatníma se ale tak nemažu a nějaká úcta k starším u mne neplatí - ta se nezískává věkem automaticky, ale chováním a dobrými názory. Např tchýni jsem vyhodil z baráku i s tchánem - chovali se jak neměli, no a od tý doby je klid a vycházíme spolu v normě - jen už pro ně nejsem "jejich mladej".

Tinas, to se ještě dělá? Já ji tam taky kdysi měla, ale při poslední změně po narození druhého děcka (r. 2004) mi ji už zapsat odmítli, že prý už se to nedělá. Já se tedy nijak nepídila po tom, jestli je to pravda, nebo jestli si jenom úřednice ulehčuje život, protože až tak důležitý mi ten údaj nepřipadá. Popravdě stejně moc nevěřím tomu, že by se lékaři spolehli na údaj o skupině v občance a testy nedělali.

Jinak třeba můj manžel nezná ani skupinu svoji, natož aby si pamatoval moji nebo dokonce znal zákonitosti kolem jejich dědění (je normální inteligentní chlap, bez problémů vystudovaný gympl, bez problémů se dvakrát dostal na vejšku, na které s dobrým prospěchem při zaměstnání studoval do doby, než z ní zdrhnul, když ho práce, kvůli které studoval, přestala bavit, poté si udělal dva učňáky... no,je takový v profesi trochu nestálý ;o)... jedna z těch vejšek měla něco společného s biochemií, ptž ji studoval v době, kdy v jakési firmě patlal mastičky na vrásky či co)

Já bych se rozvedla a manžel můj postoj v tomhle ohledu zná už z dob,kdy jsme se seznámili. Nechci být s někým,kdo mě podvádí. Chci být s někým,kdo stojí o to být se mnou.
S manželem bych se rozvedla já a ne děti! Rozhodně neuznávám vyřizování si účtů prostřednictvím dětí. Děti nejsou náš majetek a mají právo mít otce i matku. Manžel k nim má naprosto stejná práva i povinnosti jako já.Když jsem byla těhotná chodil manžel se mnou i na gynekologické prohlídky o tom,že bude u porodu není potřeba ani diskutovat. Ty děti jsou prostě od začátku jeho stejně jako moje a oba máme stejná práva v rozhodování o výchově.
Nejsem zastáncem slepování vztahů za každou cenu. CO je z musu nemá podle mě valnou hodnotu,tak proč si dělat násilí?
Prostě nevěru neuznávám a nejsem ochotná jí tolerovat.