Názory k článku Máme krásného syna. Tatínek neví, že není jeho…

Ahojky, vzpomínám si na jedny laboratorní práce na gymplu, kdy jsme si určovali krevní skupiny. Má teta se tedy zlobila, že tak mohou vyplynout na jevo právě taková rodinná tajemství... Ono totiž podle krevních skupin rodičů mohou mít potomci jen určité krevní skupiny. Ty a tvůj manžel určitě znáte své krevní skupiny a jednou, dříve či později bude svou krevní skupinu znát i Tvůj syn. Pokud se rozhodneš nechat si vše pro sebe, zjisti si, jestli jsou vaše kombinace krevních skupin možné. Pokud by nebyly, asi bych spíš do budoucna volila přiznání, jakkoli je to těžké. Určitě alespoň syn by to měl vědět od Tebe, než aby na to přišel sám, třeba zrovna v pubertě při hodinách biologie.Přeji hodně síly a odvahy.

Milá Slávko,
tvúj postup schvaluju a spíš jsem v šoku z těch příspěvků, co ti radí za každých okolností přiznat pravdu.Dříve byla rodina uznávanou hodnotou a děti byly smyslem života, proto byli
lidi rádi, že je vůbec měli.Štěstí bylo, že nešlo vypátrat skutečné otcovství, a proto se touto "maličkostí" nikdo nezabýval! Důležitá byla fungující rodina!
Pro inspiraci doporučuji film "Milenec Lady Chatterlyové" (se Z.Studénkovou a M.Vašutem).
Hlavní hrdina namůže mít děti,a právě proto po nich tolik touží a vysvětluje to své ženě:
"Není důležité,kdo nás zplodí, ale kam nás osud postaví."
Ze svých životních zkušeností ti mohu jen říct, že se ti MOŽNÁ uleví, když řekneš manželovi pravdu, ale zcela určitě rozbiješ VŠE! co máš nyní.A předpokládám, že toho, co máš nyní, není málo.
Zdravím a přeju budoucnost bez výčitek
Soňa

Tvý vnímání?

Nikdo by neměl být tak sebestřednej, aby se nedokázal soustředit na objektivní věci, jako je třeba přechod pro chodce, horká polívka nebo chlap, který je v poho, páč NIC NEVÍ a NEMUŽE tímpádem být úkornej.

Takové vykořenění může vést až k úrazu:)

Xantipo a jiné, já s vámi souhlasím.u nás ve vesničce je pár a mají dítko.ta paní taky zahla a má ho s někým jiným a ten muž(přítel té paní) pořád žije s tím, že je malý jeho, má asi 3 roky.Ví to pár lidi s kterýma se stýkají, nevím jak to ví, ale i syn je velice podobný na muže , který ho počal, vlastně je jak přes kopírak.Sice se opravdu divím, že ji ještě nikdo nepráskl, protože to je neobvyklé tady u nás aby něco někdo nevykecal, ale žijou si spokojeně, takže myslím, že už by je lidi měli nechat na pokoji, není to věc ostatních, ale věc toho páru, takže ať si dál žijou svůj klidný život, pokud něco měli řešit tak hned a ne teď..pro mě to nepředstavitelná představa, vůbec toto neuznávám a nedokážu pochopit jak to nějaká ženská vydrží.navíc, je mi líto toho chlapa, to jo.ještě když vím, že u porodu jak se malý narodil brečel a byl šťastný.tady se musí brát v prvním případě ohled na dítě.A vy ženské nesuďte když se taky můžete dostat do téhle situace a neříkejte , že nikdy, to člověk neví.ona chce poradit a nepsala proto aby vy jste ji tady psaly o tom jaká je děv... a podobně.takže radši odejděte z téhle diskuse.Já nevěru neuznávám a dokonce ji nesnáším, ale kruci stalo se, tak nesu´dte ale snažte se najít východisko autorce!!!

Tinas, promiň, ale kdyby náhodou ujel tvůj muž - čistě hypoteticky samozřejmě, pak by ti to řekl, tak hnedka spálíš mosty, protože tě podvedl? Všichni jsme omylní a jak k tomuhle přijdou děti? Potrestáš viníka, ok, ale co všichni ostatní, kterých se to také týká... a co ty, byla bys šťastnější? Sama s dětmi? Já jenom doufám, že pokud můj muž někdy ujede, nedozvím se o tom. A pokud ano, tak se s tím prostě budu muset vyrovnat... Kvůli nevěře partnera bych se nerozvedla. Teda pokud by samozřejmě nechtěl on, protože ta druhá "je prostě báječná a nemůžu bez ní žít...". Jinak pro mě manželství a především rodina stojí výš, než fakt, že můj partner jednou někde ulítl...