Názory k článku Vojtova metoda - nejde o poukaz na zdravé dítě, ale o velkou šanci

PS. Skutečně nejsem debil. Fanatismus ohledně vojtovky ale není na místě.

Ano vím, právě proto mě to vždycky tak rozohní. Tak jak ty horší případy za vojtovku bojují tak ti co mají ,,maličkost" ji shazují. Opravdu co si člověk nezažije opravdu nepochopí.
Jo použila sem silný slovo ale vrátit ho nechci, napsala bych to tak znova. Ti co si tím prošly pochopí.

A co byste dělala, kdyby se ani neurolog ani terapeut nedohodli na diagnóze a přesto vám doporučili cvičit? Mám na mysli úplně protichůdné názory - hlava doprava, doleva, hypotonie- hypertonus. Byla byste si pořád tak jistá a vděčná?

Milé maminky, klidně se stresujte, hlavně když si uvědomíte, že to děláte nebo neděláte pro svoje dítě. S první dcerou, která se narodila v 39. týdnu, ale s váhou 2,15 jsme vojtily asi půl roku, známí a příbuzní na mě koukali jak na mimozemšťana, co to dítě tak trápím a hlavně když je tak malinká. Cvičení bylo úmorné, strasující, ale postupem času jsem našla dobu, polohu a pohodu a Eva si zvykla a ten pocit, že jí ručičky a nožičky dělají něco bez práce ji vůbec nevadil.Časem jsme mohli cvičení opustit a dnes vidíme, že je dcera jenom trošku menší než ostatní členové rodiny. Další dcera se narodila ze tři roky a byla jak se říká pohodlnější, vojtili jsme také, ale jen tak pro jistotu. Lada nebyla tak živé a pohyblivé miminko jako její sestra, která ji ve všem pomáhala a všechno ji usnanovala. Takže proč by se namáhala pro nějakou hračku natahovat, když ji setřička podá. Tohle všechno jsem si uvědomili, až když tuhle sesterskou výpomoc viděl náš pan doktor a naučil tu starší tu mladší trošku trápit a škádlit, nauč miminko natahovat ručičky, nedávej ji hračky, neříkej nic, počkej si až tě zavolá. Bylo to hlavně těžké pro tu starší. Obě jsou dnes v pohodě, jenom trochu puberta, ale to se rozchodí. A tu nejmladší jsme si vychutnávali všichni čtyři, vojtili jsme, když měla dobrou náladu a škádlili jsme ji všichni, aby z ní nebyl lenošek. Takže vojtěte nebo ne, hlavně ať jste zdraví.

Ano, Vojtovka není pro každého a spousta dětí by se do normálu vrátila i s jinou metodou. Nějáké otáčení hlavičky na jednu stranu a takovéhle problémy o tom nemluvím. Konkrétně jestli chceš tak dcera byla křečovitá , ruce v pěst , které nebyla schopna otevřít a hodně často i modraly jak je držela u novorozence je to normální jev ale ona to měla i v době když už děti mají uchopovat hračky. Nohy taky nic moc, nezvedala, nekopala do pěřinek. Celá stažená. Nějákou jinou metodou NEVĚŘÍM že by jsme to vycvičili , je pro takhle malé mimina s větším problémem nejúčinější ... pak už se přechází na jiné metody třeba po půl roce nebo roce protože Vojtovka už tak účinná není a je to fakt drezůra oproti jiným metodám.
Naopak zase můj synovec, byl na tom ještě hůř. Po narození otok mozku, ležel jak placka ten kdyby necvičil tak by byl stopro ležák. Sám neurolog litoval že si ho nenatočil protože to prý byl zázrak. Po roce vojtění je z něj normální , šikovný kluk ale nadřeli se jak ... cvičili 8x denně ale vyplatilo se!
Možná máme trochu jiné zkušenosti ale souhlasím s tím že opravdu dnes cvičí každý druhý a dle mě když vidím to dítě jak je normální tak zbytečně. Já mám na mysli opravdu problémy.
A když dr řekne opravdu hodně špatnou diagnozu a mamina se rozhodne necvičit protože nenechá svoje miminko plakat.... tak použiju to hnusný slovo jak v minulém příspěvku. Je to opravdu o zkušenostech a já jsem strašně šťastná že to existuje a mohla jsem svý holce takhle pomoct. Když ted pomyslím jak si místo hraní tady na dece, by jen ležela stahnutá a nebyla schopná pohybu tak je mi zle! A to nám ještě před dvěma měsíci dr navrhoval napíchat svaly botulotoxinem aby se trochu uvolnila... je mi z toho fakt na nic.