Názory k článku Ráj na vaší zahradě

No právě. Já si taky vzpomínam, co jsme se navyváděli...S mámou jsem chodila do lesa a v suchém stromě tam měli hnízdo sršni. Matka mi kladla na srdce "tady jsou sršni, bacha na ně, nechoď k tomu" V té době jsme tam chodili s partou kluků (mě byl 6 - 7), vzal se veliký šutr, tím se prásklo do té díry s tím sršním hnízdem a my soutěžili, kdo začne prchat jako poslední.....

To záleží na bydlišti. My jsme na vesnici, navíc malej jde většinou se starším bráchou a já se naivně uklidňuju,že ho brácha pohlídá, jenže znáte to z dětství sami,že....ehm, myslím tu péči sourozenců, pokud jim prcek překáží při aktivitě s vrstevníky. Kolikrát malej přijde domů sám, že se s bráchou pohádali. U nás je před barákem obytná zóna, auta by měla jet krokem a většinou taky jedou. A všichni se tu znají, když zavolám z okna na kluky, hned mi sousedka hlásí "šli na hřiště s tím a s tím..." Takže pouštím,bojím se o ně, ale dva divoké kluky nelze uvázat za nožku doma....Mám te´d strach hlavně u toho mladšího,aby s někým někam nešel, je to hrozně komunikativní, důvěřivé stvoření - každý je teta a strejda... je to těžké.

Jenže právě to "za nás" je docela podstatnej dodatek. Dneska už se každej normální rodič hodně bojí nejen o potomka (to snad bylo vždycky), ale když se dneska dítěti cokoli stane, tak aby se človek bál, že bude veřejně popotahovanej po soudech jak krminálník za odřený koleno a budou mu zkostnatělý starý panny hrozit odejmutím dítěte sociálkou. Já taky vyznávám názor, že chybama se člověk učí a desetkrát můžu dítěti říkat nesahej na to, pálí to - stejně dokud si nesáhne tak to nepochopí a nezapamatuje si to. Jenže v dnešní době ledasjakých rodičů-magorů nás tak preventivně hlídaj všichni kolem, že se vsadím, že být tahle situace před 25 lety, tak by snad mí rodiče (a s nimi 80% dalších) pomalu z kriminálu nevylezli a já skončil v děcáku. Jen abychom nedopadli jak v Americe, kde si hrajou na svobodu a soudí se přitom blbci každý s každým pro kdejakou kravinu. Za laškovný poplácání ženský po zadku tam jde chlap pomalu sedět - tady (v případě, že se to dotyčný nelíbí) dostane výchovnýho lepáka přes celou hubu a je to vyřešený bez soudních tahanic (pozn. já tento druh přátelského pozdravu nepraktikuji). I proto to asi spousta lidí přehání s tou bezpečností a nedovolí dětem skoro nic - ani pomáhat s domácími prácemi, aby snad nebyli popotahovaní za nucení ubohých dětí do práce.

Jíťo,

jak říkám - je to na obci. A je smutné, že na to peče. Nelze zobecňovat. Jinak ta ves, kde jsem bydlela, je furt nějak tak stejná, byť jim to tam teď trochu zkultivovali.

náš hošíček začal před měsícem chodit sám na náves. Když tam uvidí děti, je k nezadržení. Nenápadně je pozoruju z povzdálí (bydlíme kousíček) a opakuji si je jich tam 10, takže pokud by se něco stalo, tak se snad všichni nerozprchnou a někdo půjde hlásit malér. Je to paráda, když náš tříleťák si sedne na obrubák vedle 8 letého, chytnou se kolem ramen a vykládají si. To naše 5 letá holčička se nechá na náves ode mě odvést a chce abych tam byla s ní. Na druhou stranu strašně ráda zve všechny ty děti z návse k nám na zahradu - tam už moji přítomnost nevyžaduje Děti k nám rady chodi, protože máme různá zákoutí a můžou u nás blbnout. Akorát neprošlo, když se mi houpali na šnůře na prádlo
V červnu děti milovali stavění domečku ve vysoké trávě za domem. Tchýně omdlívala, že ta tráva nepůjde sekat. Vzhledem k tomu, že seno nepotřebujeme, tak nám to s manželem bylo jedno.