Názory k článku Ráj na vaší zahradě

Já prckovi vyrobil z kulatin takovou to klasickou "kozu" na houpačku, je na ní žebřík se skluzavkou a příprava na budoucí zavěšení lana na šplhání. Strávil jsem s tím poměrně dost času, protože nejsem tesař, v životě jsem to nedělal, jsem hroznej detailista a navíc jsem chtěl aby to pěkně stylově zapadalo do zahrady - všude dřevo s minimem plastu (ruší to jen bazén). Výsledek je takovej, že já jsem při výrobě tý opičárny strávil delší dobu, než doposud za roční hraní můj synátor. Ale jakmile přijedeme k někomu na návštěvu a tam mají něco podobnýho, tak dělá jak kdyby to v životě neviděl a pomalu se rve s dětma kdo tam bude dýl. Samotnýho a doma ho to tam zkrátka nebaví. A koupit mu zahradní domeček za pět a víc tisíc? Na dva týdny zábavy? To mu to stluču z planěk, bude mne to stát půl dne práce a dvacku za křebíky a s čistým svědomím to opuštěný po sezóně proženu kotlem.
Nekjlepší hračky jsou ty nejjednodušší - kostičky, plastové nádobí ukradené mámě z kuchyně apod. z toho se dá tvořit pokaždý něco jinýho. K čemu je štěkací pes za 1500,- který reaguje na 3 píšťalky pokaždý jinak? Jak dlouho to dítě může bavit? Je jeden z mnoha parádních taháků peněz z kapes rodičů (a hlavně rozněžnělých prarodičů), ale jinak to je jen další drahej krám do baráku u kterýho se ani nestačí vybít originál baterie a už nebude nikoho zajímat.
Stejně jako se dospělý nevydrží 3x týdně dívat na stále stejný film, tak ani děti nevydrží hrát si se stále stejnou jakkoli drahou hračkou, pokud to neumí nekonečný množství věcí (jako např. ty kostky nebo stavebnice).

Winky,
to je přirozené, jako matka žiju prostě ve strachu o svoje robátka a to dvě jsou dospělá, samostatná...
Ti dva paradoxně byli živlové, nebezpeční sami sobě. Bylo to spíš o tom, překonat ten strach a nechat je letět.
Uf, první tříkolka, první strom, koloběžka, kolo, motorka - rozbité hlavy, kolena...
Teď mě spíš trápí, že toho posledníčka ochraňuju víc, než je asi zdrávo a bojím se, jestli bude umět lítat, jako ti dva. Doba se mezitím změnila, nebo jsem se změnila já?
To jsem se sice z bezpečné zahrady dostala daleko, ale tam to asi začíná.

Souhlas s Lizzie.
Trend absolutně bezpečných zahrad, kdy se zahrada zakláda s ohledem na "absolutní bezpečnost" dětí je hodně patrný.
Rostliny, které nemají bobule, které nepřitahují včely, jejich listy nedejbože nejsou jedovaté...
Bezpečné hračky, bezpečné bazény, bezpečné loužičky s vodou.
Jenomže kde se děti naučí vnímat právě to nebezpečí reálného světa? Jak jim zabráníme neochutnávat cokoliv, když na vlastní zahradě je všechno prověřené, jak jak jim zabráníme nelézt po nebezpečném stromě atd. Celé generace vyrůstaly na " nebezpečných zahradách", kde prošly učebním procesem právě toho, co je nebezpečné, hezky pod dozorem a když přišel čas rozšířit akční prostor, vesměs děti věděly, kde číhá nebezpečí.

Jíťo,

to je věc obce. Nám ve vsi celé dětsví hřiště nepostavili, byť se o to žádalo.
Co se lítání venku týče, měli mě na starost starší holky tak od 4 let. Bylo to u nás běžné. A náves kousek.

Souhlasím s Lizzie, co je doma, to je prostě doma a okouká se to a omrzí, ať je to sebeperfektnější. Myslím, že investovat do vybavení zahrady (skluzavka, prolézačka apod.) se moc nevyplatí. Naše děti víc táhnou "dobrodružné" výpravy do okolí.
Ale samozřejmě vždycky záleží na místních možnostech a nátuře dítěte.