Názory k článku Táta na mateřské

Nadhled, co se týče pocintanejch triček, jsem ani u jednoho manžela (velice rozdílné typy) nezažila, zato mě je to fakt jedno.

Cítím se dovednějším společníkem pro dítě než otcové a příklad s trikem uvádím jako argument k tomu, že ženská má ve vztahu k dětem "ještě něco"

Aby bylo jasno, i mě se dotýkají válející chlapi a reklama na Albert:)

No, chlap neumí řešit 55 věcí koordinovaně najednou, zase často umí vidět věci s větším nadhledem, rozlišit významné od blbostí, nelpět na detailech ("už sis zase pocintal tričko zmrzlinou" a zbytečně tak různými kravinami dítě nestresuje.

A už vůbec nemluvím o "věčných hračičkách", což je zpravidla výsada chlapů, což?

Mě osobně mateřská dovolená na fulltime nevyhovuje a zařídila jsem se podle toho. Když mám být ale k sobě upřímná, tak opačný model - já v práci na fulltime a manžel na mateřské - by mi nevyhovoval stokrát víc. Děsí mě, jak málo času bych v takovém případě mohla být s děckem. Vlastně se čím dál častěji podivuju, proč to těm chlapům ještě nezačalo vadit. Proč se ještě oni nezačali rvát o svoje částěčné úvazky a částečné úvazky svých manželek? Rozumíte tomu někdo? Mně by totiž uspořádání půl na půl přišlo nejpřirozenější a pro mě osobně zcela vyhovující..

Mno,

já si myslím, že žehlení košil není tradiční ženská práce. každý, kdo si potrpí na košile, si je vyžehlit dovede.

Kdysi jsem coby snoubenka z lásky chtěla pečovat o košilový arzenál vrchního z restaurace. Neměla jsem šanci. Přestože uměl žehlit košile (a asi umí dodnes) není nadán tím, řešit koordinovaně 55 věcí najednou, jak je pro ženský běžný.

A taky, neumí tak děcko "přečíst".

Ppozn. Mluvím o pracovitých, ochotných mužích, řekla bych i feministech.

Ženská je jiná a, nemůžu si pomoci, je to OK.

Je pravda, že to není v kurzu a naše éra se vyznačuje tím, že se to popírá.

Když jsem po svatbě (no možná ještě před ní) strčila manželovi do ruky žehličku v přesvědčení, že rovnoprávnost musí být, velmi rychle jsem si ji zase přebírala zpátky, neb se mě (pravděpodobně ještě v zamilovanosti) zmocnily mohutné obavy, aby si miláček neublížit, když tu žehličku drží jako prase kost.
Záhy došlo k tomu, že miláček odcestoval pracovně na několik měsíců do zahr. a v zahr. mu jaksi nezbylo nic jinéhé, než si žehlit sám, neb se zmačkaná nevyžehlená košile neslučovala s jeho pracovní pozicí a kariérní dráhou, na kterou si vyhlížel. No nemusím dodávat, že po návratu z pracovního pobytu v zahraničí byl můj miláček takovým odborníkem na žehlení košilí a podobného ošacení, že jsem neměla šanci se s ním poměřovat. Z čehož plyne poučení, geneticky nebo nějak podobně podmiňovat vlohy ženského pohlaví k domácím pracem je pěkná ptákovina a je to akorát o tom, že všechno se každý učí někdy poprvé.