Názory k článku Čteme, čteme pohádku...

No asi jsem divná,ale my četli akorát tak MAnku, Cipíska a tak...klasika je nebavila.....takže jsme to nahradili příběhy a encyklopediema...ty je bavili fakt víc....
Českýho Honzu jsme četli ještě před vstupem do školy a v první třídě začal starší chodit do knihovny dostal průkazku....a to si vybíral příběhy o zvířátkách...malované čtení...to bavilo i mladšího.....vždycky je nechám vybrat a najdu i něco co jsem četla jako malá já.... přečetl komplet vše co jsme našli od Astrin Lingrenové....asi 20knih...
Ve škole četli Malýho čtenáře....v první. Nic drastického....a slabikář....

A co fakt potěšilo, když mi o prázdninách syn řekl..maminko pojď mi zase najít co jsi četla jako malá. To jsou samé krásné knížky: Kluci holky stodůlky, Emil a detektivové, Ocelové město(to tak barvitě líčil ve škole o hodině čtení, že úča říkala o konzultacích...asi bych to měla konečně dočíst)
Báječný trest, Ostrov přátelství...no prostě tyhle a jiné...nyní skočil na Foglara.... a čtení táborového ohně...a Magic přečetl teď jedním dechem....

U nás model já čtu - dcera poslouchá nefungoval vlastně nikdy. Dcera knížky milovala, seděla mi na klíně, já četla - ona otáčela (leporela), případně mě opravovala, doplňovala, popřípadě pokaždé kladla ty samé otázky a chtěla slyšet ty samé odpovědi - to byl takový náš folklor po ranní hygieně a snídani
))
Když byla větší, tak kolem 3-4 roku, byla sice schopná poslouchat už delší a složitější příběh, ale musela u toho něco dělat.(skládat kostky, malovat,...) Dost mě to zlobilo, protože jsem jí podezírala z toho, že neposlouchá, ale to jsem se šeredně mýlila (běda jak bych se přeřekla nebo se pokusila příběh zkrátit)
Jen tak sedět, poslouchat a nehýbat se u toho, to bylo prostě nad její síly a tak jsme to nelámali přes koleno.
Dnes je zdatnou čtenářkou, z čehož mám opravdu velkou radost.

U nas se ctou pred spanim Rychle sipy Kazdy den smlouva o pocet pribehu. U babicky zase leti pohadka Honza kralem, coz je pomerne drsarna, versovana, litaj tam draci hlavy, syn je ovsem nadsen. Knizky miluje, ma jich hodne, nenici je.

Můj syn se také některých pohádek bál,tak jsme četli prostě jiné..vždyť je tolik knížek...měl moc rád Medvídka Pú(toho klasického)nebo O letadélku Káněti, O staré tramvaji,O Rumcajsovi, Pohádky ovčí babičky(i když tady by si šťoura nějaký hororový prvek našel )a postupně si sám řekl, že chce číst pohádky o dracích..čertech...čteme každý večer před spaním určitě od 2 let(už si to nepamatuju přesně), teď je prvňák, ale večerní pohádku bude asi vyžadovat ještě dost dlouho

Prosím o radu, můj 5letý syn se pohádek bojí. Přečíst mu českou klasiku, která začíná "Žila jedna vdova..." nebo "král s princeznou... královna umřela..." to nejde vůbec, ale i když je kousek napínavější, rozbrečí se a utíká pryč, i začátek Malé čarodějnice odmítl poslouchat a poslouchá až ad 3. kapitoly, a to až po důkladném ujištění, že to opravdu nebude smutná pohádka. Čert Trepifaksl byl super, dokud mu nehrozilo vrácení do pekla.
Miluje encyklopedie, těch se nebojí.
Do knihovny chodíme od jeho narození, protože starší měl 3 roky a knížky doma přestaly stačit.

Jak ho odnaučit od toho strachu? ve školce se čte minimálně, ale pak ve škole, za necelý rok, budou číst a co s ním?