Názory k článku Náš očkovací příběh

No to jseš fakt dobrej výzkumník, když nevíš, že se dá imunita vyšetřovat.

ještě rok dva polepšovny a můžeš mezi lidi.

Já bych k tomu jenom dodala, že vnímat to tak, že ten zánět musel být způsoben spalničkovým virem z vakcíny, a pokud nebyl, nebylo to způsobeno očkováním, je příliš zjednodušující.
Milenka byla v kontaktu s herpetickou infekcí a očkování mohlo být takovou zátěží pro její imunitní systém, že nezabránil tomu, aby se encefalitida rozjela. Klidně herpetická encefalitida. Ale kdyby měla Milenka dost klidu a času na to, sama infekci zvládnout, došlo by k té encefalitidě taky?
Na tohle není samozřejmě jednoznačná odpověď, stejně jako nikdo jednoznačně neodpoví na to, zda skutečně její nemoc, která skončila tak tragicky, skutečně byla vyvolána nevhodným očkováním v nevhodnou dobu. Přinejmenším je to ale velmi podezřelá souvislost, kterou není možné vyloučit, a jestli Milina aktivita přiměje víc rodičů k tomu, aby víc hlídali očkování svých dětí a víc se nad ním zamýšleli, je to jen dobře.

V případě vaší dcerky evidentně došlo k několika vážným pochybením, což je prostě síla. Očkováními počínaje, průtahy kolem toho zda jsou příznaky, které později měla, dosti vážné nebo ne, konečně asi i to, že jí měli do toho Motola převézt dříve... Je to alespoň můj názor, dostali jste se do mašinérie něčích doměnek a pokusů. A díky tomuto kolotoči byl bohužel ztracen život Vaší dcerky. Doufám, že se na mě nebudete za tuto úvahu zlobit, rozhodně bych Vás nechtěla jakkoli ranit. Nejsem věřící, nicméně jsem v myšlenkách s Vámi a Vaší rodinou... držte se.

Když jí byl herpesin nasazen, tak se zdálo, že postup nemoci se minimálně zpomalil, dokonce krátce předtím, než byl vysazen, se mi subjektivně zdálo, že se malá i lepší, začala si opět stoupat a lézt po 4 a nevzpomínám si, že by v těch dnech měla záchvaty. Nejpozději do 24 hodin po vysazení se projevila změna k horšímu, za dva dny po vysazení už docházelo k epileptickým záchvatům. Jestli by léčba, pokud by pokračovala, dokázala Milenku bez následků uzdravit, je těžko říct, bez následků asi ne, protože především byla nasazena se značným zpožděním, což je v tomto případě dost rozhodující.Přesto si myslím, že naději minimálně na přežití jí to dávalo a možná i na postupný návrat k dobrému stavu za pomoci rehabilitace.
Důvod, proč byla léčba herpesinem obnovena až v Motole(5dní po vysazení) je dost tristní, ale podle mých zkušeností nejen s Milenkou bohužel v mnoha našich nemocnicích(ne ve všech!) dost obvyklý, totiž že se léčí pouze přes týden, o víkendu se jen udržuje stav. Prostě lékaři rozhodli o tom vysazení v pátek, v sobotu večer jsem už při vizitě na zhoršení upozorňovala, ale sloužící lékař byl z jiného oddělení a neznal Milenčin případ, takže to prý rozhodnou až obeznámení lékaři. To samé mi řekl i v neděli při večerní vizitě, kdy jsem ho upozornila na často se opakující epizáchvaty. Takže řešit zhoršení se začalo až v pondělí a vzhledem k diagnostické bezradnosti lékařů k okamžitému opětovnému nasazení herpesinu nedošlo, kromě toho při pondělní vizitě zrovna žádný epizáchvat Milenka nepředvedla, takže jsem měla pocit, že si myslí, že jsou má tvrzení přehnaná.Až v úterý ráno byla konečně lékařka svědkem několika záchvatů(stav se totiž zhoršoval velmi prudce) a najednou se u nás na pokoji střídali lékaři různých specializací podívat se na Milenku, ta už kromě těch záchvatů znovu začala být víc paralyzovaná, nemohla už zase stát a postupně ztrácela i schopnost sedět. Nakonec mi ošetřující přišla oznámit, že už neví, co s námi dělat a vyjednali nám převoz do Motola, kam jsme dorazili až večer, takže herpesin jí byl znovunasazen až ve středu ráno. To už EEG ukazovalo obrovskou epilept. aktivitu, když nám asi týden předtím dělali EEG v Plzni, ještě tam epilepsii vůbec neprokázali.