Názory k článku Nemám vůbec žádné kamarády!

Což o to,ona má kamarádů ve školce dost,ale bohužel by potřebovala asi neustálý kontakt s nimi až do večera.Jsem zvědavá,až začne chodit do školy a bude pak chodit sama domů,kolik dětiček vždy po návratu z práce najdu u nás doma.Já byla jako malá spíš samotářská a ona je můj pravý opak.I když si stále myslím,že je lepší mít jednu dobrou kamarádku,než spoustu"kamarádek".

Wendulko,

taky se bojím českého prostředí, až se vrátíme. Něco je tam lepší, něco horší, ale hlavně je to velká změna, všechno bude jinak. Jeden nápad ti ráda předám, určitě přihlásím holčičky do skautu a vyberou si nějaký dostupný sport, jakýkoli se jim zalíbí. Skauting kvůli přírodě a přátelství, sport kvůli umění bojovat, vyhrávat a prohrávat. Tvůj syn to zvládne, věř mu. Hodně štěstí.

Vcera jsem se vratila ze tridni schuzky kde me potesily pani ucitelky, ze muj syn si vede nadprumerne a ze je jeden z nejchytrejsich ve tride.
Moje teseni se vytratilo pote co mi pani ucitelky potvrdily, ze ma problem se sebevedomim a ze si od svych spoluzaku necha vsecko a nedokaze se jim postavit.
Byla bych v tu chvili opravdu radeji slysela, jak mizerne se uci, ale v kolektivu si vede vyborne.
Genetika asi zapracovala.
Ja byla za mych skolnich let ucinenej celofàn (naprosto pruhledna) vetsina spoluzaku me za devet let ani nezaregistrovala, to jsem az po letech na prvni seslosti zjistila.
Nicmene me ucitelka vyvedla z miry svou uvahou, kterou s ostatnima kantorkama zastava. Ze muj syn je jinej,protoze je moc evropskej. Zijeme totiz v Mexiku. Muj syn se tu pred dvanacti lety narodil od malicka jezdime alespon na prazdniny do Cech. Nikdy bych az do dnes nepochybovala o jeho mexicanstvi jestli se to da tak nazvat az do vcerejska. Vcera se mi otevrely oci a vidim, ze to cim muj syn trpi neni ani tak genetickym materialem, ale mou vychovou, ktera neni a ni memuze byt jako u mexickych maminek.
Vracime zpet do Ceska a uz naporad. Ucitelky mi gratulovaly, ze je to vynikajici ze bude mezi sobe rovnymi!!!!Ja jim jen vysvetlit,ze mam hruzu z cekych deti ktere dokazou byt silne xenofobni a ten kdo neovlada perfektne cestinu tak je vul a je jedno, ze mluvi perfektne dvema svetovymi jazyky. A nase dalsi ceska specialitka se kterou jsem se nikde jinde (americky kontinent)nesetkala. Zesmesñovat kvuli zevnejsku, bryle, strih vlasu, obleceni. Muj syn si ve ctyrech letech uvedomil ze ma usi odstate, az kdyz mu to vykriceli do tvare jeho cesti bratranci a to hned na uvitanou. To je snad tim vzduchem ceskym.

Jediny co vim ze to muj syn nebude mit v Cesku lehke a snazim se mu hledat skolu kde by mel alespon rozumnou ucitelku, protoze na ni mnohdy zalezi jestli je i trida rozumna. Pokud mate nekdo zkusenost s adaptaci cesky rozumejiciho,ale nemluviciho kluka s posramocenym sebevedomim do ceskeho skolstvi tak poradte. dekuji.

Je to tak,že odcizení nastalo poté,co jsem se vrátila zpět po rodičovské do práce a maminky kamarádek mých dětí zůstaly doma.Mám teď jiné starosti,zájmy,náplň dne než ony.
Dceru mrzí,že už se s nimi nescházíme,ale mám pocit,že ony mě nemusí a já si s nimi také nemám moc co říct.Vlastně to první odcizení nastalo po narození druhé dcery-náš jiný režim dne,než jejich,ony měly k dispozici babičky,manžele brzy doma a já jen ty dvě děti a manžela,kterého jsem viděla jen o víkendu.Pak se to srovnalo,ale teď je to tady znovu.
Věřím,že se to zase srovná až se ony zase vrátí do práce a budeme ve stejné životní etapě.
Ale opravdu mě mrzí,když vidím,jak je dcera smutná,když je vidí,jak jdou od někoho z návštěvy a my teprve odcházíme ze školky...
Všem vám přeji nádherný předvánoční čas a hodně milých lidí kolem vás.