Názory k článku Nemám vůbec žádné kamarády!

Aneto syn chodí do školy v podstatě "přes ulici", ale dnes si děti samy ven hrát v podstatě nechodí ( velké město) takže se spolužáky, se kterými se kamarádí, se stejně vídá jen po vzájemné domluvě rodičů ( chodí do druhé), kdy je vždycky někdo, kdo na ně dohlédne, pak právě různé kroužky apod. No a až bude starší, tak si za kamarády bude moci dojít/dojet sám kam bude potřebovat. Spíš mě hlavně zajímalo, jak je to ve škole se šikanou, jací tam jsou uřitelé, prostředí školy a tak. Vzdálenost byl plus, jinak jsem si mohla vybrat asi z 8 škol, které jsou dostupné MHD celkem slušně. A do školy, kam syn chodí zas dojíždějí děti z jiných částí města, takže po škole se nevidí, ty děti logicky zase mají kamarády i v okolí bydliště. Ono to není tak složité, jak se to na první pohled zdá

S tématem souvisí otázka, kterou teď zrovna řeším. Zapsat dceru do školy v místě bydliště nebo zvolit lepší školu, kam ji ale budu muset denně vozit (alespoň zpočátku)? Každodenní kontakt se spolužáky i mimo školu je asi dost důležitý, dobrá škola také. Slyšela jsem i názor, že ma rozdíl od mého dětství, kdy místní škola byla prakticky jediná volba, dnes dojíždí řada dětí a "svůj" kolektiv si pak běžně hledají jinde, na kroužcích a v klubech... Kdo máte zkušenost s dojížděním do vzdálenější školy? Daleko pro školáka asi může být i pár stanic MHD, za spolužákem si po škole jen tak nezaskočí...

Mám jednu dobrou kamarádku z dětství a pak jednu v místě bydliště.Moje dcera byla vždy velmi oblíbená,ale poslední dobou se scházejí maminky s dětmi u sebe v bytě a já vím,že ony mě nemusí.Díky tomu,ale trpí má dcera,protože tím pádem ona na návštěvy k nim taky nechodí,protože maminky jsou tam s dětmi.Bohužel nejsem moc družná(mám známé,ale kamarádky opravdu jen dvě a ty mají jinak staré děti než já),ale hrozně mě mrzí,že díky mé povaze,jsou mé děti smutné a vyčleněné z těchto setkání.Možná mi poradíte se přemoct,ale fakt mi to nejde.
Máte někdo podobnou zkušenost?

Naprostý souhlas. Na základce to pro mě bylo peklo, záliby většiny mě nebraly a jak to tak bývá individualita se trestá. Na střední už to bylo v pohodě asi proto, že tam bylo více různorodých lidí. Přesto dnes vzpomínám na základku celkem dobře dokonce i se spolužáky, se kterými jsme se nemuseli si dnes normálně pokecám. Jen dodám, že třídní hvězdy neskončily právě nejlépe zato outsideři jak tak pozoruju mají žijí poměrně šťastný život

Ahoj, taková jsem byla taky - na základce jsem defacto do kolektivu moc nepronikla a i na střední jsem hlavně žila mimo kolektiv. Měla jsem oddíl (chodila jsem tam od 6 let), tam to bylo jiné, tam jsem se "prosadila" a byla spokojená. Kamarády odtamtud mám do dneška a jsou to dobří přátelé, na které je vždy spoleh. Aby ne, když se už známe víc, jak 20 let

Zkuste najít místo, kde jí to půjde - nemusí to nutně být škola...