Názory k článku Nemám vůbec žádné kamarády!

Som zvedava ako sa rozvinie diskusia.
Neviem do ktorej skupiny zaradiť dceru. Ma 8,5 roka a chodi do malotriedky. V kolektive je od 1 roka a vždy mala problem "byť medzi deťmi". Chcela by mať kamaratky, aj sa k nej pridu pohrat domov, chodia k nam velmi rady (tam skor vidim to že sa im pačia hračky) ale medzi deťmi v kolektive sa nejako nevie presadit a najst si kamaratku. Je to asi tak že ak bude neparny počet deti a maju vytvorit dvojice tak ona bude ta ktora ostane navyše. Neviem či nie je problem aj v tom že ju deti ako take nezaujimaju, ona o nich dokopy nič nevie a ani ju to nezaujima. Ona by sa ešte tak bavila o "encyklopednych" veciach, ale nemyslim si že by bola nejako mimoriadne nadana.
Naproti tomu 2,5 ročny syn je schopny nadviazať kontakt s kymkoľvek a aj deti za nim idu. Ale on je taky, že všade pride usmieva sa, hneď sa pyta kto čo robi... Dufam že mu to vydrží.
Inak dcera so synom nema problem komunikovať, hrať sa aj bojovať ale v rodine je to asi ine a on je ešte priliš maly.

PS: bola som taka ista ako ona ale vobec neviem čo jej poradiť. celu školku/školu okrem VŠ som pretrpela aj keď to tak nevyzeralo. šťastná som bola až v kolektíve v práci, robila som v 3 roznych firmách a nikdy som nemala najmenší problém vychádzať s ľudmi, som naozaj obľúbená čo si aj náležite užívam :))))

Dceru v poslední době moc trápí, že nemá žádné kamarády. Ona je velmi družná je schopná kamarádit s kýmkoli, má spoustu zájmů je všestranná a tak absenci kamarádů velmi špatně nese. Má povahu typického vůdce třídy a přesto jím není a to hůře to nese. Je schopna se porvat s klukama, zastat se slabších. Ráda by kamarádila s klukama, ale Ti s holkou moc kamarádit nechtějí. A Ti co chtějí s ní kamarádit, těm se smějí další kluci, tak s ní radši moc nekamarádí. S holkama jí to jde hůř, nehraje si s panenkama a nemá typické holčičí zájmy, tudíž jí ty holčičí řeči netáhnou.
Nevím, co jí poradit, já sama byla tichá uzavřená.

do života. Byla jsem jím prakticky celou základku, co se školy týče. Chodila jsem hezky oblékaná, ale byla jsem jiná, k řadovému členu jsem měla daleko (btw, ty pak občas mívají mnohem větší problémy než jiní - ten ,,obdiv" k hvězdičkám se s nimi táhne dál). Sice mi tehdy občas veselo nebylo, ale nakonec jsem se s tím naučila žít, měla několik málo přátel a na střední se siutace změnila, tam byl mnohem tolerantnější kolektiv. Nicméně jsem se naučila být ,,jiná", že to není na ostudu, jsem samostatnější a tvrdohlavější, byť problémy jsou sem tam i dnes (co si budeme povídat, někomu vyhovují klidnější typy), berou to mnozí lidé jako plus. Nejdůležitější je určitě podpora. Vědomí, že ač je někdo outsider v kolektivu není tak úplně sám, třeba i ze strany rodičů.
A co si budeme povídat...hvězdy třídy mnohdy končí naprosto průměrně a outsideři se vyšvihnou,-)