Názory k článku Proč ženy nedokáží držet při sobě?

Ondro, dobře řečeno...

Jako autorka článku se musím smířit s tím, že odezvy nebudou jen souhlasné, soucitné a příznivé. Někdo si rejpne, někdo si přihřeje svoji polívčičku neomylného a dokonalého člověka a taky mě možná někdo upozorní na "trám v mém oku". Pokud to nedokážu unést, neměla bych svůj problém dávat v plen na veřejné diskusi.

MMCH, konfliktní, sveřepé, netolerantní a zaujaté typy potkáš všude, na internetu o to častěji, že je chrání anonymita. Proč by Rodina.cz měla být výjimkou? A proč by ke změně klimatu měly přispět organizované hony?

Obávám se, že jediná rada je, bolístky a bolesti nezveřejňovat, pokud nejsem připraven a už vůbec se nemíchat do "bojových akcí" střetnuvších se oponentek. Některá témata jsou prostě zbraní dvousečnou, pravda je na obou stranách a to svádí k bojové akci. Poctivě řečeno, proto tu diskuse jsou.

Další radou je naučit se filtrovat, když už se neřídím první radou - co se mi nelíbí, to nevnímám, nebo přinejmenším nereaguju.
Každý máme někde bolavé místo a opravdu nevím, jestli je to šťastný nápad, vystavit ho veřejně na odiv, na druhou stranu, dotyčné to umožní podívat se na problém z více stran, ovšem musí to unést.

Tvé rozhořčení naprosto chápu, ale obávám se, že ta výzva na konci není moc dobrý nápad. Jev je to na internetových diskusích dost běžný a mnohokrát dobře a výstižně popsaný - viz např. http://cs.wikipedia.org/wiki/Troll_(internet)

Myslím, že existuje jen málo způsobů, jak se tomu bránit, ale podle mého jsou to tyhle:

1) Dobře si rozmyslím, než něco o svém problému napíšu na diskusní fórum. (Většina tématicky zaměřených serverů vzbuzuje ve svých pravidelných uživatelích klamný pocit, že jsou "mezi svými", "mezi přáteli" apod. Což z principu není pravda. Umístit příspěvek do interentové diskuse je daleko spíše podobné situaci, kdy svůj problém vykřikuji na rušném náměstí, než situaci, kdy si o něm povídám s kamarádkami v obýváku. Když už to udělám, musím očekávat reakce odpovídající situaci. Jestliže na ně nejsem připraven, svůj problém nezveřejňuji a raději zavolám někomu blízkému.)

2) Dobře si rozmyslím, než na nějaký příspěvek/článek zareaguji. (Nereaguji, když je to zbytečné a nic nového nepřinesu. Nereaguji, když zjistím, že jdu jen po osobě oponenta a ne po tématu. Nereaguji, když jsem unavený/nevyspalý/rozrušený/nas*aný. Nereaguji, když si nejsem jist, jestli bych se s oponentem chtěl bavit z očí do očí. Nereaguji, když zjistím, že bych reagoval jen za účelem mít poslední slovo.)

3) Nikdy nekrmím trolly. (Na prudiče nereaguji. Když zjistí, že nevyvolávají odezvu, obvykle přestanou prudit. Je to JEDINÁ ověřená a účinná obrana. Nereagovat, nereagovat, nereagovat. Když už ujedu a omylem se do flamu zamíchám, vycouvám, jakmile to zjistím, a nepokouším se mít poslední slovo. Diskuse, ve kterých jsem se nechal "ztrollovat", tj. zatáhnout do neplodného flamu, už znova neotvírám - je to zbytečný masochismus. Je to, jako kdyby mě někdo v práci strašně vytočil a já mu pořád do kola telefonoval, abychom se mohli dál hádat.)

Obávám se, že rada "bránit se, nenechat to tak, vypráskat JDŽ" jde přímo proti těmto zásadám a jako taková bude mít opačný než zklidňující účinek. Vyjádřit podporu pisatelce článku můžu přece i například mailem nebo příspěvkem, který se do vášnivých flamů nemíchá...

Omlouvám se za délku...

Bé je správně! A dobrovolně si sypu popel na hlavu :))