Názory k článku S dětmi v restauraci

s tím naprosto souhlasím.Když bylo Klárce 2.5 roku,byli jsme na výletě a taky na jídlo v restauraci,v jéjím případě to bylo v pohodě,dokázali jsme se s ní domluvit,chovala se tak hezky,že i číšník byl překvapen,že takové malé dítě se umí chovat v restauraci,ale s Terezkou ani nemáme odvahu to zkusit,doma u oběda je to katastrofa a můžem se snažit sebevíc,výsledky nikde.Už začínám mít křeče,když si vzpomenu,že v září má nastoupit do školky

Mám syna 3,5 roku a tato pravidla mu vtloukám do hlavy vlastně denně. Běžně jíme doma, v restauracích pouze na výletech a na dovolených, ale zatím jsme neměli žádný velký problém. Dříve jsem si brala s sebou do restaurace bryndák a dítě krmila, teď už se nají sám a bryndák nepotřebuje. Ví, že pusa se utírá ubrouskem (doma u stolu máme také krabičku s ubrousky), že se nemlaská ho pomalu učíme teď, že se nesrká ví už dávno. Jí zatím vše lžičkou, což je myslím odpovídající věku a ze sklenice se zhruba od 2 let umí také napít. U jídla si normálně povídáme, ale ví, že s plnou pusou se nemluví. Čekání na jídlo v restauraci bývá občas problém, obvykle s sebou míváme nějaké to autíčko, hrává si s pivními tácky atd. Když je jen s námi, dá se to, ale na dovolené a občas i výlety jezdíváme s celou bandou známých, kteří mají děti podobného věku a to se pak ti naši rarášci štengrují a je už horší je ukočírovat.
Zažila jsem jednu moc příjemnou restauraci tuším v Chrudimi, kde dětem přinesli nějaká leporela, papír a pastelky, aby jim ukrátili čekání. Takže si myslím, že tyhle rady jsou pro věkovou kategorii všech dětí, samozřejmě přizpůsobené jejich schopnostem.

No, právě. Dcera sedět vydrží, ale syn je "péro".

K pravidlům slušného chování: drůbež s kostí je možno obírat i prsty, servíruje se za tím účelem vlhký ubrousek (či miska s vodou); do slušného podniku vchází první žena, jako do kterýchkoliv jiných dvěří. A radit dětem ohledně stolování během jídla - proč by to mělo někoho v okolí rušit více než hovor na jakékoliv jiné téma, je-li přiměřeně hlasitý?
K dětem v restauraci: chápu to jako zcela samozřejmou součást výchovy, že děti bereme s sebou na obědy, večeře, zákusky ... Jsou na to zvyklé od nejútlejšího věku, chovat u stolu se umí (příbory a ubrousky používají odmalička běžně i doma), komunikovat s obsluhou také umí. Zádnou katastrofu nikdy nikde nezpůsobily. Pochopitelně navštěvujeme podniky nekuřácké (nebo kde lze sedět mimo dosah kuřáků), nejlépe ještě takové, kde jsou na děti nějak zařízeni - dětský koutek, hračky, dětské menu ... a hlavně kde podávají co nejkvalitnější jídlo. Uznávám, že v Cechách není úplnou samozřejmostí takové všude najít, bohužel. Na zabavení během čekání na jídlo lze vzít knížky, kreslení, karty, drobné hračky, malé kostky ... A samozřejmě je nutné počítat s tím, že je-li to akce rodinná, dospělí si nemohou povídat nerušeně jen sami mezi sebou, dětem se musí v konverzaci věnovat stejná pozornost jako dospělým.

Víš, Winky, je pravda, že to není nic objevného, ale já mám zkušenost, že ani zdaleka toto není všem lidem vlastní. Právě jsem přišla z oběda a občas se nsetačím divit,když vidím, jak někteří mí kolegové stolují ... Třeba kolegyňka (lepá to, krásně upravená děva) automaticky olizuje nůž a strká ho do pusy, smrká na talířem svým i ostaních a ani jí nenapadne, se od stolu trošku odklonit atd. Proto mi ten článek přišel pěkný. Jinak u náse je jedna (bohužel JEN JEDNA hospůdka), kde mají pro děti nachstány zvláštní stolečky, celou hrací místnost, hlavolamy, stolní hry, pastelky a pod. a tak je to fakt paráda a ještě zvlášť pro prcky (já nevím, tak 1-5 let) a zvlášť pro větší. Ale to je vyjímka. To mě jen tak napadlo, když jsi psala o té zábavě. Škoda, že takových hospůdek není víc. Pak se děti nenudí ani neruší okolí