Názory k článku Máme druhé dítě aneb První rok se nezastavíš

Neboj zvládnete to. Já jsem měla děti od sebe 19 měs a šlo to. Jen jsem si na malou musela trochu dýl zvykat než na prvorozeného. Pomoc jsem taky neměla, manžel mohl s náma být jen 3 dny pak musel do práce. Ted budou dcerce dva a jsou nerozlučná dvojka. Neměnila bych... A to jse měla ze začátku strašný strach jestli to zvládnem,

Pěkný článek, Mám taky dvě děti od sebe 19 měsíců a někdy to bylo dost náročné. Člověk má míň času na sebe, ale zase taková hrůza to nebyla to jsme to zvládli bez pomoci babiček. Určitě dalo se to zvládnout, i když někdy jsem byla a nervy. Ale neměnila bych. Ted budou té mladší dva roky a s bráchou jsou nerozlučná dvojka. Už taky nejsou na mě tak závislí. Opravdu náročný se mi zdál tak ten první půl rok, to jsme si všichni zvykali.

Ahoj, jsme na tom stejně. Teď jsem na 2-leté mateřské se synem (05/08) a už začínáme pracovat na dalším . Taky máme babičky příliš daleko (přes 200 km) a manžel pracuje turnusově i tři dny v kuse, kdy chodí domů k ránu . Vím, že to bude zápřah, ale moc se na to těším.

Dobrý den, mám 2 děti, přesně od sebe rok a půl a nyní čekáme další již 3, opět od posledního dítěte rok a půl staré. Nejstaršímu je 2,5 roku, malé je rok a měsíc. Musím říci, že jsem nepřemýšlela nad tím jako autorka článku, jestli se věnovat více tomu a více tomu, být jaksi rozdvojená, u mě to přišlo naprosto přirozené brát oba stejně, obě děti stejně milovat.A když jsem byla v porodnici, naopak se mi velice stýskalo po prvním. Mám asi štěstí na hodné děti, protože první 3 měsíce nám druhé mimčo pořád jen spalo, potom už vyžadovalo větší pozornost, starší syn se poměrně rychle naučil na nočník a tak vůbec si myslím, že takováto situace donutí děti k samostatnosti, myslím tím děti narozené blízko po sobě. Rozhodně si nemyslím, že by se toho měl někdo obávat, ba právě naopak, je totiž neuvěřitelné, jak si děti spolu vyhrají, já o nich téměř nevím a mám tak čas na ostatní povinnosti. Samozřejmě jste někdy unavená, ale lidé kteří jsou v kanceláři celý den u PC, věřte přijdou domu a jsou taky unavení. A tohle je vážně zábava, vidíte pokroky. Myslím, že hodně důležité je staršího zapojovat do aktivit, které jsou spojené s malým, jako je podávání plenek k přebalování, pitího, oblečení, oni jsou pak strašně rádi, líbí se jim to, jen nezapomenout na chválení a chválení :o) Přeji Vám hodně hodných, zdravých a šikovných dětí a manžela, který je oporou.

Já mám teda 2 kluky 3,5 roku od sebe a je to pro mě taky pěkný záběr. Starší samozřejmě žárlí, vyžaduje stále pozornost. Místo aby byl samostatný, je to právě naopak. Se vším chce pomáhat a když mu řeknu, že teď nemůžu, teď musím to a to..., tak se naštve, vzteká.Navíc je pro mě těžké zabavit je oba. Pokud si s něčím chce hrát starší, mladší mu to rozbije, zbourá...Takže starší raději nechce dělat nic a vyžaduje jen tv nebo hry na PC, což já nesnesu(takže to vyvolává další boj). Hodně pociťuje, že díkymladšímu jsme všichni hodně omezeni, takže už několikrát vyslovil, že jsme si raději neměli přát, aby se Matýsek narodil. To mi pak rve srdce, snažím se mu vše vysvětlit, ale myslím, že ho už ty řeči nezajímají. Tak jsem sama zvědavá, jak se jejich vztach vyvine dál a zda se budou mít rádi. Z vlastní zkušenosti vím, že ti mladší ke strším vzhlíží, ale ne vždy to je obráceně....