Názory k článku Máme druhé dítě aneb První rok se nezastavíš

9.00 VSTÁVÁME (někdy i později, všichni jsme spáči, včetně dětí)
11.00 manžel odchází do práce, do té doby jsme snídali a povídali si Na stejnou dobu já oblékám děti a vyrážíme na nákup (pěšky)
12.00 přicházíme z nákupu domů
12.00 - 12.30 oběd (většinou zbytek z předchozího dne)
12.30 - 14.30 (mnohdy i déle) obě děti spí. Mám čas na své věci (3x týdne větší úklid - luxování, koupelna, záchod, vytírání, jednou týdně hodina doučování, zbytek týdne mám tuto dobu sama pro sebe)
14.30 - 15.00 svačina + oblékání na ven
15.00 - 17.00 procházka venku, hřiště, hraní si s dětmi doma, když je špatné počasí, schůzky s kamarádkami a jejich dětmi...
17.00 - 18.00 příprava teplé večeře, děti si hrají samy, jeden den v týdnu v této době doučuji, pak bývá večeře hodně rychlá
18.00 - 19.00 poklizení provozního denního bordelu (nádobí, hračky na zemi, zamést drobky, odpadkový koš), čtení nebo hraní si s dětmi, jak vyjde čas
19.00 - 19.30 koupání dětí (obě najednou), večeře
19.30 - 24.00 3x týdně práce, zbytek týdne volná doba pro četbu, manžela, který se po osmé vrací domů, koníčky, televizi, ve výjimečných případech pro drobnější domácí práce, které se nestihly udělat přes den (obvykle věšení a sundavání prádla - dělá manžel)
24.00 - jdu spát a čeká mne příjemných devět hodin spánku

Měli jsme dvě děti přesně rok po sobě, když se narodilo druhé dítě, to první ještě nechodilo. Neměli jsme automatickou pračku, o jednorázových plenách nemluvě. Praní plínek zabralo denně tak tři hodiny, než se všechno vyvařilo, vypralo, pověsilo a večer ještě hodina žehlení.Kašičky se vařily a ne že se otevře konzerva. Denně obléct dvě děti, sejít ze čtvrtého patra, strčit je do jednoho kočáru, půl hodiny z kopce do obchodu, pak tu stejnou cestu hodinu zpět, odnést do 4. patra nákup, děti, schovat kočár do sklepa,jít uvařit. Manžel chodil z práce až večer, ani o víkendu nebylo moc zvykem, že by pomáhal. Po 15 letech jsme měli třetí dítě, to byla pohoda. Už jsem měla automatickou pračku zvládnout jedno dítě po těch dvou byla úplně hračka. Mezitím jsem stačila plést, a přečetla jsem tal jednu knížku týdně. Když tak přemýšlím, jak jsem to mohla všechno stihnout, tak mě napadají jen dvě věci. Nebyly počítače a zbytečné debaty a taky mi bylo něci málo přes dvacet. To je člověk nejvýkonnější. O deset let by to už bylo asi horší. Vzpomínám na to období ráda.

Pekny :) muj vedouci disertace (studuji kombinovane) rekl ze pokazde kdyz se tam objevim jsem tehotna...poprve jsem skladala disert. zkousku, ted mam pred obhajobou..ale to uz bude mimi na svete. Doufam ze to stihnu dopsat :)) Rodime kazdym tydnem, starsi je 2,5lety a manzel stale v praci a na stavbe..stehovani v lete...timing nic moc ale holt "jaky si to udelas :))" Jo a rodicum uz si radeji vubec nestezuju..to bych si vyslechla...a hlidani samo zadne..nejvic mi pomuzou kamaradky. Nejtezsi pro me je si o tu pomoc rict

Ahojda, předem chci moc a moc poděkovat za článek, lépe bych to ani já nenapsala. Jako maminka dvojčátek, vím, co je to starost. Musela jsem se pousmát nad tím,že maminka má vždy plnou náruč dětí, které se domáhají její pozornosti. Já mám plnou náruč stále. Moje děti na sebe žárlý a když je u mě jeden, musí být druhý. A je to se vším. Ruce už teď mám vytahané od neustálého tahání obou dětí. A ta čokoláda, tu jsem potřebovala první rok jejich života snad tunu:))) Je bezva vědět, že je na tom někdo stejně jako já. Ale miluji své děti a i když to někdy je náročné nikdy bych neměnila. Vždyť pro to tady jsme. Tak zdar všem maminkám a neposedným dítkám.
Daniela

když bylo synovi necelý rok zjistila jsem že jsem těhotná a ted mame dva kluky rok a pul po sobe (druhy se narodil dřív). MOmentalne jsou jim 2a čtvrt a 9 měsíců...ale myslím, že nejhorší máme úslěšně za sebou.
Musím s autorkou ve všem souhlasit, škoda, že více nerozvedla PŘIPRAVIT SE NA NEVHODNÉ CHOVÁNÍ DRUHÉHO.
Sice jsem staršího během těhotenství připravovala na miminko jak se dalo a bylo to díte kolektivu, takže stále mezi detmi a jinými miminky, ale co se stalo po narození mladšího!!!!!!!!!!!!!!!! Na to jsem nebylo připravná ani v nejmenším. Několik 20 a více minutových histerických scen, ničení všeho možného, dělání naschválu, sabotování naprosto všeho..to je jen stručný výčet, čím jsme si všichni prošli...NAŠTĚSTÍ: to trvalo jen 6 týdnů, protože díky internetu jsem si po neuspěšných metodách (vysvetlovaní, slibovani, nadavani, přes zadků a zavíraní do pokoje) načetla JAK NA NĚ!!!! Prostě mí tpochopení pro velkou životní změnu, které díte v roce a pul prostě nepochopi za 5 minut, ignorovat vztek a zuření protože jak jsem zijistila: I NEGATIVNI POZORNOST JE POZORNOST!!! a hlavně se snažit aby se jeho hnev, když už je, obracel proti Vám, a ne proti mladšímu sourozenci (prostě se zlobí na Vás, že jste mu nedovolila skákat mladšímu po hlavě a ne na mladšího, který ho za to nebude mít rád apod) Všem spolumatkám přeji sílu, důslednost a pevne nervy...ono to pujde....dnes mají báječný vztah a opravdu se milují, mladší na staršího vzhlíží jako na ikonu a starší o něj pečuje - PO SVÉM (pujčuje mu své šroubky, které ukrad tátovi a které si mladší ihned vehemntně strká do pusy, rve mu do pusy dudlík, nevadí že opačně poutkem dovnitř, češe mu jeho pleš apod) ALE JE TO NÁDHERNA - NIKDY BYCH NEMĚNILA