Názory k článku Chudáci bohaté děti

No, zase je to prospěšný ekosystému, kdyby požární nádrž byla udržovaná, nebydleli by tam ti nádherní skokani zelení, co je manžel tu a tam láká do našeho jezírka. Stále nebyl vyslyšen a dokonce i žáby vystěhovávané jaro co jaro ze sousedova bazénu k nám, tam emigrujou.
Máš pravdu, požární nádr je požární nádrž, zahradní jezírko, ani zahradní bazén ji nenahradí, jde jen o to, kdo se z ní raduje.

Asi, asi, ale nejsme u konce, je to proces.

Jinak naše máslo na hlavě je z obou stran rozpůštěné, protože 2 ze zmíněných pěti pokládám za rodinné přátelé, jeden mi nabídl coby městský policista recipročně pardony při blném parkování a zbylí mě jistě pozdraví, pokud bych je potkala.

Víš, on s tebou nadřazeně může mluvit i obyčejný řemeslník. Já jsem dost často zažila, že když k nám přišel opravář tak jsme pro něj byla "blbka" čistě právě proto, že jsem byla doma s dětma. Případně když mi dal jeden bývalý kolega jasně najevo, že vlasně nemám co dělat v práci, protože mne muž může uživit. Když jsem se ho zeptala na určité organizační věci (po dvou letech na mateřské), tak k odpovědi neopomenul přihodit, že mozek holt peníze nenahradí...

A zažila jsem i to, že můj muž vyhodil zedníka, který půl dne hlasitě (a velmi sprostě) komentoval že jsme si ho pozvali, aby postavil zídku. To přece každej průměrnej maník zvládne, ale pan ředitel si přece nemůže umazat ručičky... Remcání by muž překousl, ale ty sprosté slova, používané před dětmi ne. Když na dcerku zavolal: "podej mi to, ku..o líná", tak byl odejit.
Mmch. taky jsem v určitých letech měla hospodyni. První byla zlatá, pak ji muž zaměstnal jako asistentku ve své firmě. Druhou jsem po čtvrt roce hádek poslala zpět agentuře. Třetí byla opět zlatá. A hádej, která z nich měla poznámky typu: "Jejda, vy jste ten hadr na podlahu nechala v tom kbelíku, kam jsem ho dala. Já jsem si říkala, že ho vyperete".

Oni se nepříjemní a přezíraví lidé najdou v každé vrstvě. A kolikrát si člověk ani neuvědomí, že plácne něco nevhodného.
Vím, že jsem párkrát nechtěně působila jako přezíravá zbohatlice. Třeba když jsem přiznala, že mi nechutnají olivy ze sáčku. Ve výsledku to vyznělo, že olivy denně snídám, přitom mi šlo skutečně jenom o to, že mi ty jedny konkrétní nechutnají a proto bych je nekoupila.
Případně když mi jedna maminka ve školce obdivovala náušnice a já jsem se pochlubila, odkud mi je manžel přivezl. Prostě jsem z nich měla velkou radost, věděla jsem, že manžel si utrhl kus sápnku, jenom aby nám šel koupit dárky a rozhodně jsem tím nechtěla nic naznačovat. Evidentně to ale bylo špatně.

Libik, s tím stanovováním je v současné době poněkud potíž, protože v tuhle chvíli je víc těch "žmoulajících si rádiovku za vraty" s touhou nstoupit na místo těch, kteří už to mají "kam".
Nehledě na to, že osoba s mým ustanovením to fakt nemá lehký.
Taky je otázka, kdo tu džungli způsobil a kdo se přizpůsobil životu v džungli.
Mám tak nějak pocit, že jsme nestihli poznat ten slušný, prosperující kapitalismus, symbioticky výhodný pro obě strany, spíš jsme vstoupili do neznámé džungle, jejíž dny se chýlí k soumraku. Netvrdím, že se tak stane zítra, protože náhradní program zatím neexistuje.

Kudlo, blby sice eliminovat nelze, ale je legální je označit, což se patrně stalo v tom článku. Zevšeobecňovat máme tendenci tu a tam všichni. Nechci to nijak omlouvat, spíš si tu tiše říkám, jestli ty útoky jsou oprávněné, nebo ne. Patrně to nezjistíme, ale nepopiratelně existují lidé, kteří si takhle "oslavný" článek zaslouží.