Názory k článku Chudáci bohaté děti

Grainne, na místech s vysokou fluktuací, kam patří posty minimálních mezd, vládne nefalšovaná džungle, ale z obou stran. Žádný zaměstnanec se nebude rozpakovat hodit marod na zaměstnavatele, když cítí, že se mraky zatahujou. Samozřejmě, že je falešné říkat, že každá práce je nám platná a nikoho neměříme tím, jestli drží v ruce hadr nebo notebook. Jenže jako je idealistické toto, je idealistické si představovat, že každý se základním vzděláním je odchovanec prvorepublikové etikety a tiše si po ponižující práci loví ve filosofických spisech.
Je to zkrátka boj a navzdory "bestialitě buržoazie", je to ona, kdo je na tahu, páč tu práci dává.

Já si třeba myslím, že daleko víc servility a poníženosti jeden zažije na takových těch místech, o která je největší zájem. Někdo, kdo je schopen určitou speciální práci dělat, nicméně není terčem lovců hlav, tak běžně utírá šéfovi stůl, zalejvá kytičky, vaří kávičky, je nucen poslouchat zásadní storky z rodinného života, rozplývat se nad tím, jak pan šéf promluvil v regionálních zprávách. Jednou jsem byla nucená poděkovat za obnošené šatstvo pro dítě, které já bych osobně nedala ani k popelnici.

Hodit hlavou, když za dveřma stojí sedmdesát dalších, co dokážou pomocí inteligentních technologií pořídit došlou poštu?

Emancipace podřízeného lidu by měla být otázkou vnitřních hodnot samotného závislého, prostě stanovit si " odkud kam"

Změnit západní civilizaci aby obecně přehodnotila priority a neadorovala úspěch a prachy, to možný není.

Nevím, jestli jsem nečetla nepozorně, ale onu spornou větu neříkala autorka, ale ta nesnesitelná chůva. Autorka jména profesí s velkými jmény brala s nadhledem. Závist je cítit jen z té chůvy, z autorky to nějak necítím. Mimochodem znám pár mužů (ředitelé velkých společností) a jsou to ředitelé zeměkoule a někteří jsou zase fajn. Ti, co jsou a zůstali normální a nenafoukaní, museli hodně makat, aby získali postavení. Ovšem ředitelé zeměkoule: oba s protekcí, kterou by nyní ale nepřiznali ani na mučidlech, protože oni jsou ti nejlepší a ostatní jsou póvl. Mimochodem jeden z nich pracuje od 10:00, pak si skočí v 12:00 na obídek a něco zařídit, pak pracuje tak do 17:00 a odjíždí na sportovní aktivity, protože tlustí lidé jsou hloupí a neschopní (dle jeho názoru) a masáž (bolí záda od toho sezení) a domů k dětem příjde tak kolem 22:00. Takže ti, co tu píší, jak se takoví lidé nadřou, mají pravdu tak ze 30%, protože na manažerských vysokých postech je min. 70 % dosazeno protekcí nebo kamarádšofty a ne kvalitní prací. To bylo, jest a bude, takže proč se rozčilovat, ale proč si taky něco nalhávat. Ještě podotýkám, že se musím předřenosti některých manažerů smát, protože valnou část pracovní doby intrikují, aby své místo neztratili a to je fakt fuška. Tak a teď mě sežerte, jak všem závidím

Grainne, ale o tom to celé je.

Já myslím, že spousta lidí včetně mě se tu nesnaží "obhájit svůj stav" - já ani nevím, jaký můj stav je, a nijak to neřeším, ale vadí jim zevšeobecňování bohatý = lump, chudý = čestný člověk. V obou kategoriích se mohou najít ti i ti.

Pokud má někdo pocit, že "na to má" tak ať si ho užije, nijak mě to nedere, maximálně si řeknu, že je to blb a vezmu na vědomí, že to není kámoš pro mě. Proč bych ho měla chtít kvůli tomu škrtit? Že je blbej? A

Grainne, ale blby, kteří se vozí po někom, kdo je níž než oni, eliminovat nejde - oni prostě byli, jsou a budou. Jediné, co se v tomhle směru dá dělat, je nedělat totéž co oni.

Kudlo, popravdě to tu vnímám tak trochu jako "malý třídní boj".
Znám pár lidí, kteří jsou opravdu za vodou, svůj majetek získali opravdu vlastní prací a - přiznám se, že by mě docela udivilo, kdyby tu urputně hájili svůj stav. Nemají na to čas a nemají potřebu. Zdá se mi, že mají ve svém životě jasno.
Potom znám jiné, kteří si myslí, že jsou za vodou, dávají to okázale najevo, jsou povýšení a chovají se hrubě k podřízeným. Velice dbají na to, aby všichni věděli, "že na to maj". Tak tyhle bych s chutí sepsula a možná ještě hůř, než autorka článku - kdybych vůbec byla ochotna se jimi zabývat. Takhle mám pouze chuť uškrtit "Paní podnikatelovou", když vyřvává do dalekého širokého okolí, co že to hází na gril a co že to lije do skleniček.
Jestli měla autorka smůlu a více než jednou zavadila o druhý popsaný typ, ani se jí nedivím.