Názory k článku Jak nás ovlivňuje svět reklamy

Milado,

to je tím, že jste očividně profíci.

Já se snažím dětem vtlouct do hlav, aby se dívaly, co všechno je na foceném snímku (aby vpravo vedle toho úžasného poníka nestál pán s uříznutým vrškem hlavy), že z výrazu obličeje nebude při fotce celé postavy nic k rozeznání a podobné samozřejmosti...

Doufám, že mé vlastní fotky aspoň splňují tahle kritéria (nenávidím setkání nad fotkami z dovolených, nafocenými nadšenými rodiči, kde je jejich brouček ve velikosti mravence před patnácti stejnými hrady, případně záběr na pokoj zblízka, kde vpravo čouhá kus židle a manželova noha, toho se chci vyvarovat) a sem tam mám některou fakt ráda a mám dojem, že se mi povedla.

A kupuju pohledy

Ještě k tomu zbytku..No jasně, sama jsem dělala sport. gymnastiku až do 4. ročníku na gymplu. Ale asi mě to až tak nebralo. V TOMHLE jsem fakt neměla potřebu urvat každou medaili.

Kudlo, nejde o sportovní školu ani o sportovní třídu. Je to zkušenost se základní školou s rozšířenou výukou cizích jazyků. Ale jako volnočasová aktivita vznikl při škole "sportovní klub", který nanaštěstí vede ženská, která v životě nesportovala, neví nic o etice a nic o trenérství. Trénuje mladá mladičká slečna, která tu a tam ještě sma zajde na hodinu ke svému bývalému trenérovi. A tyhle dvě ženské dokázaly 11letým holčičkám vymýt mozky a pokazit, co se dalo.

Dobře, byla to nešťastná formulace. Měla jsem napsat, že kdybych to udělala já, tak bych to považovala za své selhání. OK? Protože znám svého syna, vím co dokáže či spíš nedokáže ohlídat. A protože jsme přesvědčená, že (ON) k tomu v 7 letech zralý není. Něco provede, ztratí, zničí, upře na mě svůj modrý pohled a lehce umrlým hlasem řekna "aha, já zapomněl že se to tímhle zničí...". Vidím ob den. To člověku naučí .

Milado, tak my jiný než náš normální digi nemáme. Ale ten je docela dobrý. U vás je to s foťákem trochu jinak, to chápu. U nás zase by bylo divný, kdyby se tu nepovalovali počítače. Foťák mě napadnul proto, že právě Kuba si ho chtěl asi před týdnem vyječet. Máme tu někde 2 klasické, nevím ale kde a nevím ani jestli jsou v provozu. Tak jsme řešili, jestli vyštrachat tamty a kupovat film + vyvolání a fotky, nebo pořídit levnější digi. A došli jsme rodičovskou shodou k tomu, že digi, ale až se bude chovat trochu zodpovědnějc. A na náš HP fakt šmatat nebude. Ale asi je to jinak u dětí, na které se opravdu můžete spolehnout. Takové já nemám. Jen denně sbírám zničené trosky něčeho, někdy je nejstarší zničí sám, jindy jen neuklizené nechá na pospas mladšímu... A mám toho občas akorát tak dost a cítím, že papír a pastelky taky nejsou dárky k zahození .

Jinak já taky nefotím jen lidi (no teď víc, dvojčata jsou legrační). Ale třeba rostliny, takový pěkně rozkvetlý ibišek, to je výzva. Nebo zvířata - ale to chce štěstí. Ale i panoramata. Zase nemůžu spoléhat, že když se mi ten pohled líbí, tak apriori tam nějake profík poleze na tu skálu foti protější svah .