Názory k článku Kdo nekojí s námi...

Nebyla to náhodou nemocnice "Baby friendly hospital?" Tam je totiž nesmírně důležité, aby bylo ve statistikách, že 97-99% matek odchází plně kojících. Sice nechápu, proč to tak je, ale znám dva případy kojení jednoho špitálu s tímto honosným titulem, kdy mamince nebyl po porodu nikdo ochoten poradit a pomoci (víkend, laktační poradkyně pouze Po-Pá, sestry poměrně neochotné a každá jiného názoru, což prvorodičku mate). Celé to dopadlo tak, že pro obě maminky i jejich děti se stalo kojení nesmírným utrpením, ale propouštěli je s tím, že plně kojí a mohou si udělat čárku do statistiky. Že obě kojily slabé dva měsíce, a trápily sebe i mimino jen proto, že byly vyšokované tím, že dítě bude celoživotně postižené, když kojené nebude, to už je věc jiná...

Jsem ve 38tt. Kojit chci a upřímně doufám, že to půjde.
Nikdy to nebyla věda, ale přirozená věc intuice.
Vědu z toho udělali, intuice je v pytli, takže dnes je kojení považováno za dar a výsadu, kam se člověk podívá, všude ho straší kojením (ano, straší - je to jako když se 6tiletému dítěti říká "Počkej, až půjdeš do školy, tam Ti ukážou"), takže zápasí už v těhotenství mezi přirozenou touhou krmit své mládě dle přírody a nejlepším možným způsobem a zároveň infantilní touhou ukázat fanatikům kojení vztyčený ukazováček a koupit zásoby Nutrilonu
A závěrem - kamarádka mi na mé starosti řekla, že hodně záleží na tom, na koho člověk jako na prvního narazí - kdo mu s kojením poradí jako první...

Kojení mi jako oběť nepřijde (teda je fakt, že frťana bych si dala) a myslím si, že gratulovat si k tomu, jak je dobrá, může i matka, která dělá miminku mlíko do flašky, proč by nemohla?

Počkej, to je ňáký divný - 97% matek nekojí, protože jsou pohodlné, ale ty ses rozhodla třetí dítě kojit ať to stojí co to stojí protože jsi líná? Nepopírá se to?

Já jsem doopravdy kojit nechtěla, nebavilo mě to, ale právě řeči typu kojení to je to nejlepší, co můžeš svému dítěti dát, jsem se překonala a kojila svojí první holčičku téměř tři měsíce. Po třech šílených měsících, kdy jsem s ní absolvovala plno různých vyšetření, odběrů a stresových situací jsme všichni pochopili, že mi vlastně umírá hlady. Ona totiž od třech neděl téměř nepřibírala. Ve třech měsících vážila přibližně tolik, kolik někteří novorozenci. Byla apatická a i když jedla poměrně dobře, nepřibírala. Po podání umělé výživy mi rostla a sílila před očima. Bylo mi zděleno, že moje mléko není kvalitní a i přes to, že je ho dostatek, holčičce škodí víc, než prospívá. Kdybych přestala kojit ve chvíli, kdy mě to přestalo bavit, mohla jsem sobě, ale hlavně jí ušetřit spousty nepříjemných vyšetření a trápení hlady. Proto mně tyto řeči o jediné možné a správné výživě vždycky dost nadzvednou. Když se narodila moje druhá holčička, kojení mě přestalo bavit v šesti nedělích, ona také přestávala přibírat, kojení jsem utla a šly jsem do umělého mléka. Děti jsou obě dneska v pohodě a já taky. Nemyslím si, že jsem jim uškodila, když jsem nekojila do třech let, jak je u některých maminek normální. Nikomu nic nevyčítám, ani nevnucuju. Ať si každý dělá, co chce.

I já mívám s některými lidmi podobný problém...Otázka s údivem či odsouzením v očích ,,Ty ještě kojíš?" mi leze na nervy...nikoho tím přece neobtěžuji,je to čistě jen a jen MOJE věc a MOJÍ dcerky.Kojíme,jsou jí 2 roky a i kdybych kojila v 15 letech,nikomu do toho nic není...(čímž pro některé rejpalky nechci říci,že hodlám kojit do 15 let)