Názory k článku Kdo nekojí s námi...

Majod, to, co popisuješ se jmenuje hyperlaktace. Tj. neměla jsi zřejmě mlíka nedostatek ale nadbytek a syn pil přesně, jak píšeš, jen přední mlíko, proto se tak vzpouzel. Zažila jsem to, bylo to příšerný, když mi dítě křičelo a odklánělo od prsa. Naštěstí jsem měla mlíka míň, takže se k dítěti dostalo i trochu toho zadního mlíka, a tudíž se mi náhodou podařilo ten začarovaný kruh rozetnout. S popisem tohoto problému jsem se setkala poprvé na konferenci o výživě na podzim roku 2004. Do té doby to nikde na internetu nebylo popsané (aspoň ne v češtině). Takže v roce 2003 měly maminky s tímto problémem vlastně jen dvě možnosti, buď to vyřešily nějak náhodně, nebo daly umělou výživu, každopádně rady se jim nedostalo.
Upřímě tě obdivuju, žes to vydržela 4 měsíce, já bych to asi vzdala, kdyby se to nezačalo rychle zlepšovat.

Je jistě pro maminku nepříjemné,(pokud to nebere s nadhledem),když od hodně lidí slyší pro ni nepříjemnou otázku,proč nekojí?A všude vidí pro ni nepříjemné agitace laktační ligy,že kojení je správné,nejlepší atd...
Vemte to i z druhé strany...oč horší je slyšet pohrdavé otázky-Proboha Ty ještě kojíš a vidíte plakáty a reklamy,že všichni vyrostli na Sunaru,nejlepší je Hami...
Myslím,že pokud to má maminka v hlavě srovnané(rozhodla se jakkoli-kojit či nekojit) a pokud v těch málo případech opravdu kojení nešlo,teda přijmout to,že ne vše jde podle našich představ,tak nikoho by neměl rozhodit jakýkoli plakát,reklama apod.
Rozčiluje nás to,co neumíme přijmout,co nám nějakým způsobem vadí...to stojí za zamyšlení a ne odsuzovat jakoukoli agitaci...ať už jde o MM nebo UM.

Narazila jsem na několik příspěvků, ve kterých se hovoří o nevraživosti mezi "dvěma tábory".

Mám kamarádku, která po narození dítěte měla chvíli problémy s kojením. Nic závažného, prostě normální běžné problémy, na které asi narazí každá novopečená matka. V té době taky docela zarytě komentovala současný, místy až hysterický trend "kojit za každou cenu". Psala přesně to, co tu padlo od některých diskutujících, kterým kojení z jakéhokoli důvodu nešlo: ... že je to nechutná masáž, že je z toho akorát vystresovaná, že se cítí jako špatná matka, že je úplně alergická na kecy, že je to jen otázka vůle...

Půl rok je pryč, kojení se daří... a ejhle... je důležitá s prominutím jak socialistické rádio. Nejenže neustále zdůrazňuje, jak je kojení to nejlepší, ale misty utrousí i nějakou odsuzující poznámku, v jejímž podtextu nejde neslyšet odsouzení těch matek, které nekojí nebo které s kojením praštily záhy. Musím říct, že u mě tím dost klesla, prostě po bitvě generál, předtím uzlík nervů. Empatie veškerá zmizela... už teď se děsím, co jednou bude hučet do mě. Zatím stačí, že se zbláznila do všeho eko, bio a antialergenniho .

Není Vám líto s těch maminek co se jim to nedaří. Já osobně jsem kojila obě děti skoro do roka bez žádných problémů, ale rozhodně necítím, že je to nějaká zásluha. Prostě to šlo tak jsem kojila. Někomu to holt nejde, cítí se i bez Vašich řečí špatně! Až budete mít zdravé dospělé dítě, které nebude mít žádné mindáky a bude šťastné tak si poklepejte na rameno.

O stresování při kojení taky něco vím... 4 měsíce jsem moje dítko stále přikládala k prsu a záviděla mojí kamarádce, které se holčička přisála a i klidně za hodinu odpadla. Můj Jiřík ne, ten se přisál, ale za chviličku se u toho začal kroutit jak paragraf a bulet a nebo naopak .. usnul po pár minutách. Takhle to šlo furt dokola a já se stresovala předem z každého dalšího kojení. Po třech měsících jsem koupila umělé mléko a celý měsíc jsem se na něj chodila koukat do skříně ... ale nedala jsem mu ho, právě proto abych nebyla ta "špatná" matka. Nakonec jsme zjisili že mám mléka málo a Jiřík je zřejmě línej tahat aby se dostal na to "zadní" mléko, kterté by ho zasytilo. Vypil pouze přední, na žízeň a víc ani ťuk. Takže měl jednoduše 4 měsíce hlad a já abych byla ta "dobrá" matka jsem ho stále trápila. Po 4 měsících toho trápení jsem to už nevydržela a udělala jsem mu UM. Od té chvíle dlabal jak o život a v 6 měsících už se prsa ani nedotkl.... teď mu již bylo 6 let, alergický "zatím" není na nic a nemoce (krom rýmy a kašle) se mu také vyhýbají. Můžu nyní říct, že veškeré to stresování s kojením bylo zcela zbytečné.