Názory k článku Kdo nekojí s námi...

po porodu naší dcery jsem měla ty nejlepší úmysli kojit , ale vůbec nám to nešlo tak jsme v 8 týdnech přešly na UM a Míša byla v klidu a pohodě rostla a nemoce to neznáme . tet jsem rozhodnutá to udělat stejně když to nepůjde tak malý dostane flašku a bude . Švagrová kojila 1 rok a malá měla do 2 let 5x ABT tak ono to nebude tak uplně pravda, že jí dávala to nej .

Já taky souhlasím. Malou jsem kojila 2 měsíce, mlíka jsem měla dost, ještě jsem odsávala, každé kojení trvalo 30-40 minut a malá pak stejně řvala hlady a blinkala. Přešla jsem na Bebu a malá byla okamžitě spokojená. Dětská lékařka byla v pohodě a schválila nám to, ale co jsem si vyslechla dotazů zda kojím od lidí z okolí a těch opovržlivých pohledů když jsem řekla že ne, to byla hrůza, všichni mě považovali za nejhorší matku na světě, i gynekolog měl k tomu blbý kecy. Ale já jsem si řekla, ať si všichni trhnou nohou, hlavně že my dvě jsme spokojené.

Můj názor je,že je to záležitost každé z nás jestli kojit chce i přes šílené problémy,které můžou vzniknout a nebo to po pár měsících vzdát ať už,protože i přes veškerou snahu nemám podporu okolí nebo mi nikdo neporadil a stále je pro mě kojení místo příjemné záležitosti kdy si člověk užívá ten blízký kontakt se svým dítětem a dává mu tím to nejlepší co může,šílemé trápení a psychický teror.Vím o čem mluvím sama jsem to zažila u první holčičky nebýt výborné laktační poradkyně,která mě v kojení moc podporovala asi bych odstavila po prvním měsíci.Měla jsem vše co píše hlavní pisatelka a ještě se mi z toho trápení přidala i laktační krize,takže bych dle mojí pediatričky musela přejít na UM,ale díky spávnému vedení jsem pochopila,že malou špatně přilkádám a proto všechny ty bolesti,pak stačilo jen trochu trpělivosti a vše se samo upravilo.Kojila jsem pak do 16 měsíce.U druhé holčičky jsem již neměla žádný problém a kojím ji do dnes.Trápení to bylo ovšem veliké,takže se pisatelce ani nedivím.Jen ten tón článku se mi moc nelíbí.Dar bezproblémového kojení nemá zase tak moc maminek a ty co si ho vybojovali dle mého si zaslouží obdiv.A samožřejmě obráceně kojící mamina by neměla pohrdat tou,které to ať už z jakého koli důvodu nejde.

Dostala jsem se k téhle diskusi zcela náhodně. Vím, že tohle téma vždy rozproudí vody kojících vs. nekojících. Jsem laktační poradkyně od r. 2003, sama jsem s kojením biologické dcerky měla veliké problémy, které jsme překonali (nejen že nepřibírala, ale i hubla, dr. jediné co doporučil byl dokrm umělinou, kdybych nevěděla, jak nevhodná je lahev a dudlík, tak to malé dám a s kojením končím v 7 dnech!). Nakonec byla kojená plně 8 měsíců, s příkrmy potom 18 měs. kdy se odstavila prakticky sama. Druhá holčička k nám přišla ve 22 měs. (jsme náhradní rodina) - pro ni jsem se po 4 letech nekojení rozkojovala - nezbořila nám dům (ač má dg. adhd), ani jí to nijak neuškodilo, naopak se podařilo vyhojit atopický ekzém, který si k nám z dětského domova donesla. Bohužel relaktace není tak stabilní jako laktace navozená porodem, po vysokých horečkách způsobených těžkou angínou se ji nepodařilo udržet. Nyní jsme přijímali dvě holčičky, ve věku 28 a 14 kalendářních měsíců (mladší těžce nedonošená). Také jsem si pohrávala s myšlenkou relaktace, jenže při přebírání sestřiček mi primář oznámil, že malá byla sondovaná, nemá sací reflex, polykací je nedovyvinutý - takže jsem se s čistým svědomím rozhodla věnovat stimulaci všech oblastí (nepříznivá neurologická prognoza) a dále podávat umělinu. Nyní nás čeká přijetí dalšího dítěte - sourozence holčiček - miminka - a to zda budu kojit nebo ne, nechávám na čas až bude doma a budeme sehraní. Když má žena jedno dítko, má spoustu času si zjistit informace o záchraně kojení, jak dokrmovat alternativně, nepodávat dudlíky atd... U pátého dítěte už toho času tolik není. Ač se kojení adoptovaných dětí věnuji, tak sama nevím, zda se pro něj rozhodnu. Ač vím, že umělinou nikdy na kvalitu MM nedosáhnu, znám rizika, která z nekojení pramení pro dítko.... ale rozhodnutí nekojit či kojit nechávám čistě na sobě - ale rozhodovat se budu naprosto informovaně, s vědomím, že nekojením nikdy dítěti nedám plnohodnotnou stravu, na druhé straně s vědomím, že budu zvládat chod domácnosti s pěti dětmi. Definitiva ale přijde až za pár týdnů.

Já jsem nad tím, jestli budu a nebo nebudu kojit nikdy nepřemýšlela. Nedumala jsem nad tvarem, velikostí atd mých prsou. Prostě jsem si řekla, že to nechám na přírodě....a hle? Rodila jsem císařem,syna jsem poprvé dostala ke kojení po 28 hodinách a kojím ho doteď a to mu je 14. měsíců. Kojím tak 2x denně a až 6x za noc. Líbí se nám to, je to krásná chvilka, kdy si užíváme jen sami sebe. Ale nikdy by mě nenapdalo nějak odsuzovat nebo se divně dívat na maminky, které nekojí. Ale všimla jsem si, že ty maminky, které nekojí z různých důvodů (málo mlíčka, žádné mlíčko, líné dítě...)se ale tváří strašně provinile, jo, jako kdyby se omlouvaly za to, že neplní trend dnešní doby. Jasně, kojení je určitě velice prospěšné pro miminko,ale když to prostě nejde, tak to nejde a nemá smysl trápit sebe nebo dítě u prsa. Já jsem ráda že kojím, momentálně jsem ve druhém měsíci těhotenství a uvidím, jak dlouho bude chtít syn kojit, klidně budu kojit miminko i jeho tandemově. I pan doktor to schvaluje. Prý si starší syn sám řekne, jestli chce ještě kojit nebo se odstaví. Každopdáně nebudu nějak naléhat. Ale nebudu z toho dělat žádnou vědu. Může se stát, že druhé miminko z nějakého důvodu kojit nebudu (nebudu mít mlíčko, nebude chtít ono kojit) a určitě se kvůli tomu nebudu obviňovat, že jsem snad horší matka....