Názory k článku Kam s dětmi do restaurace

Předpokládám, že vy jste seděla celou mateřskou doma a proto jste teď tak zapšklá. ¨
S malým chodíme na obědy běžně a nemyslím si, že bych byla případ pro sociálku.
A taky jsem byla tak hrozná a dovolila jsem si chodit na vycházky delší než dvě hodiny (déle bez mléka nevydržel) a kojit na veřejnosti.

znáte někdo tu písničku od Kabátů o moralistech?
"straň se nás, jen sex, a chlast..."
(mít tu juke box, byl by to speciální dárek pro paní Jitku)

do restaurace s dětmi chodím, resp. na zahrádku s pískovištěm, asi tak třikrát týdně, ještě se dvěma kamarádkami a jejich dětmi - dohromady tedy 5 dětí a všichni jsou kamarádi. Děti si spolu hrají, občas jim koupíme nějakou tu zmrzku - ne pravidelně, pak jdeme na procházku...

Kozu bych tam s sebou taky netahala - zvířata tam musí být uvázaná.
Jinak nakojit i přebalit tam lze v pohodě. Kojím otočená k řece, zády k ostatním.

V zimě samozřejmě na zahrádky ne, to chodíme do dětských kaváren, asi tak jednou týdně.
(Pokaždé se tam tak ožeru, že ještě že mám s sebou kočárek. Cesta zpět je z kopce, tak buď naskočím, nebo se kutálím:)))

Zdravím kojící maminky!

Já jsem kojila Martínka plně jen 4 měsíce, protože pak mu nějak mlíčko nestačilo a jak jsme začali přikrmovat z láhve byl línější a línější tahat. Takže v 6 měsících byl už jen na sunaru a na příkrmech. Ale na období plného kojení vzpomínám ráda. Bylo mi jedno kdo si mě všímá a kdo ne. Můj klučík měl přednost před pohledy ostatních. Navíc si myslím, že je to přirozenější než láhev. Má to někkolik nesporných výhod. Je to vždy po ruce, má to tu nejlepší teplotu, nemusí se umývat nádobí, nemusím se bát, že by se miminku dostalo něco špatného.
Když jsem si šla na matriku na magistrát pro Martinův rodný list a Martin dostal hlad, sedli jsme si spolu dole v aule do křesla a Martínek se cpal. Kolem nás chodili úředníci i lidé vyřizující si své záležitosti a v okamžicích, kdy jsem zvedla hlavu jsem viděla spíš úsměv a sympatie. Nikdy jsem si nevšimla vysloveně negativních reakcí. Spíš se někteří lidé jakoby styděli. Přišlo jim zřejmě nepatřičné kojit ve společnosti. No když budu venku v parku na procházce, težko budu utíkat s kočárem do restaurace na WC, aby mě nikdo neviděl a já nikoho nepohoršovala. Tento týden jsem v některých novinách četla poznámku, že Sára Saudková na výstavě svého exSaudka kojila. Přišla mi ta poznámka úsměvná. Co je na kojení tak nenormálního?

NO, tys mne taky pobavila. Je mi líto všech rodičů, kteří nemohou mít děti. Žen, které měly operaci prsu a manželek, které žárlivě zřejmě vyvádí z míry, když si jejich nebohý muž všimne krásné matky, co dává prs svému brečícímu dítěti. NIcméně pokud všechny tyhlety pocity, o kterých psalas lidé v sobě nepřekonají, měli by spíš zajít zcela regulérně do ordinace psychoterapeuta, než matkám zakazovat a přikazovat, kde kojit a nekojit. To je opravdu směšné a může to říct, s prominutím, jen pako. ASis ještě nebyla matka, abys nezažila přeplněnou kojící místnost /není mi zrovna příjemné, když sedí druhá maminka s kopajícím mimčem 3mmode mne/, případně zasmrádlou, nebo když ti tam chytří manageři nepostaví ani židli, a mimoto...já své dítě nenechám trápit hlady/protože v 6.měs.děcko nechápe "vydrž"/, jen kvůli tomu, že s tím má někdo problém /s takovou naprosto přirozenou věcí/, tak ať se nedívá, nebo jde do háje. Koukat na matku, od které mohou kdykoliv odvrátit pohled se stydí, ale čumět na skoro nahé missky promenádující se na molu jak kus zvěře, tomu tleskaj-to už je ta lidská ubohost. Úplně nejvíc mne rozesmálo tvé tvrzení "už tak překousávají jezdící kočárky"-to abys šla všem matkám rozdat nějaký zatemňovač, ty jo:)). Tahleta morálka opravdu není na místě a člověk, který miluje své dítě, ji opravdu nechápe, Gábino. spíš bych souhlasila s tím, aby se na MHD zavedly tabule "pomáhejte maminkám s kočárkem bez kydů příp. neutíkejte, maminka vás nekousne". To je něco, v čem by mohli být lidi disciplinovaní a nestěžovali si, že se pak rodí málo děti, bodejť do takové egoistické společnosti.

no já byla venku když malému byli dva týdny :o) Autobusem jsem jela po prvé až po 6 ti nedělí