Názory k článku Hypochondrova zhouba

Jano, třeba nás rozdělili u porodu

Tak takhle nějak dopadla předloni oslava 90-tin naší babičky (z taťkovy strany).
Protože se konaly u taťky doma, přijela jsem mu na pomoc i s naší tehdy 4-měsíční dcerou o týden dřív. Při té příležitosti jsme i s manželem zajeli i druhé babičce (z mamčiny strany). Z tý bohužel až při našem příjezdu vylezlo, že jí je už druhý den špatně a že má průjem... To byla sobota...
Dneska už vím, že ani otočit se mezi dveřma by tehdy nepomohlo, ale v tu dobu mi to manžel dost vyčítal...
Noc z pondělí na úterý jsme já a manžel ztrávili na WC. Já u taťky, manžel u nás doma. Já do toho ještě hlídala dceru, aby se nedejbože nezadusila zvratkama + převlíkala postýlku podle pořeby. V úterý ráno jsem se dovlekla k nejbližšímu dětskému Dr. pro pomoc.(cca 500 m od domu) Při návratu jsem byla schopná nám (mně i dceři) jen "uslat" u taťky v obýváku na zemi. Nést dceru do patra do mýho pokoje jsem si netroufla, na rozložení gauče nebylo ani pomyšlení. Dcera si hrála s hrazdickou, já vedle ní ležela jak mrtvola a občas se ji pokusila nakojit...
Záchrana přišla až odpoledne, kdy jsme udělali společně přesun o patro výš a byli tam až do čtvrtka. V ten den to skolilo oslavenkyni. Poslední, co jakž takž stihla, bylo převzetí pugetu a daru od starosty za asistence strejdy (já byla dopolende ještě nepoužitelná, taťka v práci). Ve 3 odpoledne už to neustála a strejda si pobyt u nás neplánovaně prodloužil, až do taťkovo příchodu. V pátek už jsem byla naštěstí fit a stihla jsem připravit jak dort tak ostatní věci na sobotní oslavu.
V sobotu se u nás sešlo cca 20 lidí, všichni samozřejmě byli gratulovat marodovi. Kolik lidí to nakonec odneslo nevim, ale bratra to skolilo už ze soboty na neděli (a tím přišel o nedělní rande se slečnou...), taťku tuším v pondělí a nakonec se z toho vzpamatovával měsíc. Ostatní se raděj nepochlubili, ale několik marodů určitě bylo... Později jsem se odzvěděla, že tou dobou v mém rodném městě řádila tzv. jednodení střevní viróza, která kosila už od pohledu...

Moje mamca je hypochondr
Tady jsou nekterejeji vyroky:
"Mam porad hroznou zizen - to nejspis znamena,ze mam nemocnou stitnou zlazu,nebo cukrovku."
"Boli me hlava - Asi tam mam nador"(pan buh chran!!!)
"Nemuzu chodit pesky,boli me noha" - proto ji segra musi vsude vozit autem.
"Nemuzu ani jezdit na kole,brni mi s toho ruce"- Jeste,ze ma segra to auto.
"Jsem hrozne unavena,pres to,ze nepracuji" - pro to spi 16hod denne a v noci cumakuje naDVD,protoze nemuze spat a bere prasky na spani.
"Kdyz kaslu,boli me na pruduskach,jako kdyby me do nich bodal nozem" a ja na to "No mami a v tomhle hroznem stavu kouris?"
Mamca je ale prikladem toho,ze se to nekdy muze i vyplatit.Mamka ma totiz dost krehke kosti a casto ma neco zlomene(vetsinou jak nasledek nejake party a padu ve veselejsi nalade,nebo nasledne jizde na kole,ktera skoncila v plote.)Nedavno si takhle vybrecela zlomene zebro,ktere bylo podle rendgenu jen narazene,ale tak dlouho tam doktorovi brecela,jak ji to boli,ze ji tam tu zlomeninu napsal.Vzdycky po tom nasleduje nemala castka s pojistovny.Z te pojistky uz totiz vyinkasovala vic penez,nez tam vlozila.
Mamka je jinak super.Dohromady ji nic neni a jeji teprve 45.Moc s ni vychazim a taky se mi postarala o deti,kdyz jsem ulehla s anginou.Tchyne je taky moc sikovna.

Mám momentálně chřipku. Děti mi tu udělali zkázu v bytě, ale já jsem fakt ráda, že jsem ráda... Není tu zase kdo ví jaký bordel. Pár kousků oblečení z koše na prádlo, nějaké hračky, roztahaníé papírové kapesníky, když mi ukazovali, jak se správně smrká a dokonce už i skvěle parodují můj kašel. Na nádobí je myčka, takže to neřeším... Já si kvůli tomu abych vypadala před okolím jako "super" matka nenechám zničit zdraví. Vždycky mi chřipka i angína nechají aspoň na půlroku šelest na srdci a zhoršené astma, takže si raději lehnu mezi ty kostky a pustím Mašinku Tomáše, než se pokoušet přejít to a pak si to odležet se zápalem plic, jako minule... Takže nevařím, neuklízím, neperu ani nádobí neumívám... Namažu chleba, udělám čaj, dám jogurt přebalím a tím to končí. MAnžel přijede z práce, vezme děti ven, nakoupí, nandá myčku a uvaří. Nemůžu si stěžovat. Obvykle seženu nějaká autíčka s otevíracími dveřmi. Z těch jsou děti tak nadšené, že mi opravdu dají pokoj a krásně si hrají. Občas mi přijdou autíčko ukázat, nechají mě otevřít dveře a pokračují zase dál...

Přátelé, já si velmi živě vybavuju svou máti mátožnou. Zaměstnání byl její život. Takže víkendech měla pravidelně (z toho volnějšího režimu) migrénu jako hrom. V celém baráku se nesměly ani zavřít hlučněji dveře páč jí praskala hlava, uááááá Žádné hrdinky maminky, normální kusy jako my