Názory k článku Vše o císařském řezu

Vaal, osobně jsem pro SC na přání za podmínky nezkreslených informací.

Problém vidím v tom, že odborníci, kteří se vyjadřují k rizikovosti císaře pro dítě a považujou ho za méně rizikový, berou v potaz jen fyzické aspekty. Ale už ne psychické. Je pravda, že tohle se těžko prokazuje a v dnešní době vědy jako modly, asi těžko prokázat půjde.

Mno, já nejsem odborník, jen mi přijde přijatelnější, že na přirozený porod je dítě hormonálně "od přírody" připravenější než na umělý zásah. Taky už vyšla nějaká studie, že děti přivedené na svět SC mohou mít celý život dýchací a jiné potíže (http://www.azrodina.cz/3094-uspechany-cisarsky-rez-skodi-dychani-deti-zjistili-vedci), pokud se SC uspěchá, což u porodů SC na přání asi nejde vyloučit.

Každého věc, jen jsem měla dojem, že se tady více řeší pohodlí matky a nikdo se nepozastavil nad dopadem na dítě... .

Přiznám se, že jsem nepročetla úplně všechny příspevky, jen namátkově... . Nicméně, řeší se tady peníze, poporodní komplikace a psychika matky... a co miminko? Obecně proti SC nic nemám, sama jsem tak rodila, dcerka musela na svět ve 33. týdnu a ještě k tomu byla koncem pánevním, takže jsem na doporučení vedení porodu císařským řezem přistoupila.

Stále si ale myslím, že pro miminko je přirozený porod (pokud to jde) lepší. Je jím sice stresováno, ale zároveň si vyplaví stresové hormony, které ho připraví na přechod ven. U plánovaných SC jsou prostě "vybaveni" bez jakékoliv připravy.

Takže ano, jsem pro SC tam, kde je to ze zdravotních důvodů nutné, ale nelíbí se mi myšlenka SC na přání... . Argumenty o plastických operacích, které si platíme sami a podstupujeme na vlastní přání, mi nepřijdou ve srovnání s SC adekvátní. Tady si riskujeme pouze vlastní zdraví, u SC ale taky zdraví miminka.

http://www.tribune.cz/clanek/3634

Cituji: Pokud průměrný pracující přispěje za rok do systému částkou 60.000 korun, za 35 let zaměstnání to je 2,1 milionu. Roční příspěvek stačí na tři porody císařským řezem nebo tři operace slepého střeva, uvedl Rod.

Nevím, jakou souvislost v tom případě měla invektivní otázka ohledně toho, co si o tom myslí její muž. Můj muž respektuje má rozhodnutí tak, jako já respektuju jeho. Připadá mi to samozřejmé, že partner chápe i strach, nebo chápe i to, že jeho žena není ukázněná tuctovka, která se chová podle společenské objednávky - když to dělají všechny...........
Připadalo by mi minimálně nevkusné, kdyby můj partner jakýmkoliv způsobem projevoval snahu nacpávat mě do "tuctů". Vzal si svobodnou bytost s potřebou se svobodně rozhodovat a ví, že zasahovat do takto výsostných vod partnera je naprosto nepřípustné, nehledě na to, že dobře ví, že on rodit nebude a nebude podstupovat to, co přísluší jen ženě.
Takže ten partnerský model, který ty tu ostře napadáš, mi připadá samozřejmý a pro mě a jak vidno i pro některé další, jako jediný možný.
Skutečně milující a milovaný muž NIKDY neshazuje svou ženu a neudupává její ženské sebevědomí tím, že by ji srovnával s "Mařkou odvedle".
Tebe jsem slepicí nenazvala, ale označuju tak určité chování, které požaduje od ostatních chování "podle Mařky odvedle" jako jediné správné.
Žená má právo projevit své obavy z porodu a má právo očekávat, že ji partner podpoří.