Názory k článku Vše o císařském řezu

Jenže já mám pocit, že ty jsi nečetla příspěvky, které císaře obhajují. Třeba o mojí kamarádce, která má po přirozeném porodu ochrnuté dítě a už chce rodit jedině císařem.
A také, už to tu zaznělo víckrát, proč chceš druhým něco nařizovat a zakazovat jen na základě svého názoru?

Hluboce verici rozhodne nejsem, i kdyz pokladam deti za nemaly zazrak :)
Zda se mi, ze si jiste reagovatelky vybiraji pouze cast meho nazoru, ktery vitalne kritizuji, aniz by si uvedomily, ze ja proti cisarskemu rezu jako takovem nemam naprosto nic a (jak uz jsem psala) v pripadech, ktere jsou zminovany ve clanku, je samozrejme jedinym vychodiskem a mela bych ho taky... A vsem mamimkam, co by jinak potomka na svet privest nemohly, cisar jen preji a gratuluji jim. Budu se opakovat, ale neva... Jsem plnou parou PROTI tomu, aby byl cisar SELEKTIVNI, coz naprosto vylucuje vyse uvedene pripady, v nich je cisar NUTNY. Veskere "neprijemnosti" souvisejici s porodem prirozenou cestou (od nastrihu, jizev atd.) jsou biologicky ocekavatelne a patri k celemu procesu plozeni a rozeni deti a nemely by byt omluvami a rado-by-duvody k reseni porodu potomka cisarem. Smutnou skutecnosti je, ze priroda si takhle zaopatrovavala "nepremnozeni" lidske rasy, pokud to neslo normalne, zesnula matka i dite ... DIKYBOHU v dnesni dobe mame moznost tyhle pripady zminimalizovat, ale ty, ktere by si praly cisar z "prijemnostniho" hlediska, by si mely uvedomit, ze jdou proti prirozenym pravidlum a tim padem mi pripada, ze by ani nemely nikdy otehotnet. Myslim, ze je na svete vic nez dost zen, ktere by za to, aby otehotnely a mely vlastniho potomka, prosly klidne deseti prirozenymi porody...

moje vlastní zkušenost (první porod spontánní, druhý císařským řezem - poloha koncem pánevním, nepostupující porod) je taková, že u první dcerky mi trvalo několik dní, než se ten "mateřský cit" nastartoval naplno. A to se narodila spontánně, byla od začátku bez problémů kojená, byla stále se mnou. Druhá dcera se narodila císařem, poprvé mi ji přiložili k prsu až po 10 hodinách. I tak ale "maminkovství" naskočilo okamžitě, protože už jsem měla předchozí zkušenost. Podle mě ani tak nezáleží na způsobu porodu, ale nakolik je maminka naladěná na stejnou vlnu s miminkem. Podruhé to šlo tak nějak samo

Radunko, jestli ti trpět při porodu přijde odporné, jak se díváš na trpění po porodu? Já musela obě své děti rodit císařem, neměla jsem na výběr. Ale i když nedám na císaře dopustit z mnoha důvodů (ale pouze jednostranně, protože klasický porod jsem nezažila), tak když začínají odeznívat anestetika, bolí to jako prase. Až po císaři jsem si uvědomila, že břišní svaly používám při smíchu, při kýchání, kašli ... dva dny jsem chodila shrbená jak stařenka, protože mi sešité břicho nedovolilo se narovnat. Ráno vyskočit z postele - o tom jsem si mohla nechat pár týdnů jen zdát. Takže jestli si někdo myslí, že císařem se vyhne bolesti, bude nemile překvapen.

Nedávno se mě jedna známá ptala,jestli je normální,že nebyla vůbec vyšetřena vaginálně za celou dobu těhotenství?Byla ve 39-tém týdnu,t.č.již po porodu zdravého miminka.S prvním dítětem to zažila jinak.No,přišlo mi to trochu divný.....Všeho s mírou.