Názory k článku Dostáváte dárky od svých dětí k Vánocům či narozeninám?

Insulo, souhlasím. Tvůj příspěvek mi připomněl, jak jsem jednou jako malé dítě přišla na jeden úžasný paradox: Když děti udělají nějakou domácí práci, jsou za to pochválené, zatímco dospělé, kteří domácí práce dělají neustále, nikdo nechválí. Přišlo mi to smutné a nespravedlivé, a tak jsem začala maminku také chválit za umyté nádobí, vyprané prádlo apod., aby jí to nebylo líto

Tak moje děti dávaly dárečky už někdy od 2 let. Tenkrát nalepily na papír všelijaké obrázky kytiček, co vystříhaly z časopisů a domalovaly k nim hlavonožce. Pak taky třeba ozdobily šišku atp. Zhruba od tří let dávají dárečky i k Vánocům, protože u nás Ježíšek nosí dárečky jenom dětem. Dávají dárečky nám, babičce a tetě se strejdou. Dávají co sami vyrobí, kapesné si syslí v prasátku. Dcerka (9) si občas něco malého koupí na výletech (pohlednice, limču...), jinak utrácí zcela výjimečně. Syn se tak jednou za půl roku rozhodne, že si koupí žvýkačku SÁM a tak si z prasátka vezme penízek a v obchodě si slavnostně zaplatí.

Jinak pomoc je u nás doma samozřejmá, nic se za ni neplatí, neb tam žijeme všichni a všichni se podílíme na tom, aby nám tam bylo dobře. Učím je, že doma tržní vztahy tak úplně neplatí.
Občas mají děti možnost si "přivydělat" mimo domov různým úklidem, nebo třeba chodí k sousedům trhat sousedce rybíz a sousedka jim pak dá dvacet korun. Ale to si je zve s tím, že si můžou přivydělat. Moje máma zase zve její vnoučata na maliny :)).
Jinak dostávají ničím nepodmíněné kapesné s vysvětlením, že děti ještě nemají možnost si vydělávat, takže je to od nás vlastně pravidelný dáreček a že si z toho můžou našetřit na něco, co bych jim já koupit nechtěla. Takže jednou si třeba dcerka vybrala peníze na malého medvídka-přívěšek a syn na odznáček s nějakým erbem.

Souhlasím s tou poznámkou o placení za domácí práce, už z článku je vidět, kam to může vést. Velmi mě zaujala myšlenka sepsat společně s dětmi seznam prací, které jsou v rodině potřeba dělat - od vynášení koše přes mytí nádobí, třídění prádla na praní až po vydělávání peněz. Vre společném sezení si všichni úkoly rozdělí, každý si vezme to, co si myslí, že zvládne - někdy je i fajn nechat vybranou práci, i když se nám zdá, že je to na dítě moc. Sepíše se to, včetně termínů, do kdy to má být hotové; dotyčný je pak za ten úkol dozpovědný, je na něm, jestli to udělá sám nebo třeba "vymění" s bráchou. Po čae lze znova sednout a zrevidovat seznam podle nabytých zkušeností.

K dárkům - pamatuji se, že dárky k Vánocům jsem dáaval od první třídy, a až do let jsem je vyráběla - výšivky, malované figurky z moduritu apod. Dost z toho mají ještě prarodiče a rodiče vystaveného Z kapesného jsem vozila dárky z výletů. Kupovat dárky jsem začala až na střední a pamatuju se, že jsem to považovala za svoji "prohru", že už nemám tolik času a šikovnosti, abych dokázala pro každého něco vyrobit.

Za sebe muzu rict, ze prvni koordinovanou snahu o vanocni darky (tzn. "vsem", "zhruba stejne", "pod stromecek", "zabalit"...) jsem vyvinula asi ve veku 11 let (neptejte se me jak si to pamatuju, proste pamatuju). Jestli bylo z me strany nejake dareckovani pred tim si uz nepamatuju (ale asi ano - co by jinak clovek s temi skolkovymi a skolnimi vytvory asi tak delal, ze.) Prvni rok to byly rucne vyrobene darky, o rok pozdeji uz i snha neco koupit z usetreneho kapesneho.

Moje deti davaly babickam darecky tak nejak prubezne (tedy byly navadeny na tu myslenku) "mami, co to delas?" "pecu dort, dedecek bude mit narozeniny, pojd mi pomoct, deda bude mit radost" - tzn. od darecku typu "uplacany dorticek" to nejak prirozene prerostlo v samostatne davani darku.

Tzn. zadny velky moment "ted uz jsi velky a budes davat darky" neprpbehl.

Nevim, co je u vas "spatne", ze deti tu touhu udelat ostatnim radost neciti. Nema to codelat treba s rozvodem/tim, ze treba maji rodice nove partnery a pojem "rodina" ma nejasne obrysy?

Taky mi prijde trosku zvlastni ten model placeni za vsechno. Podle me totiz (a deti jsem se tak snazila vest) neni rodinny zivot o penezich, ale o tom, ze kdyz spolulide ziji, tak se musi snazit a kazdy prispet svoji troskou do mlyna (podle svych aktualnich moznosti) - myslim, ze to souvisi s sirsim pojmem "DAVAT" - nedavame jenom veci, ale i cas, peci, praci, emoce... a to vsechno se ve rodine tak nejak spleta dhromady. Proc tedy zrovna za praci doma platit? (A zrovna detem - ja/manzel si za uklid domacnosti nezaslouzime nic?) Nevim, prijde mi, ze to podporuje mysleni jak na trhu "potrebuju prachy, tak pujdu mam pomoct, nepotrebuju, tak nic delat nebudu, ani kdyz bude ona chtit", coz povazuju za zkazonosne z hlediska budoucich vztahu a rodinneho zivota tech deti. (Partnersky zivot je prece o davani a obetovani se druhemu - a nasledne taky o dostavani od toho druheho, ale nejde to brat jako obchod neco za neco. A co teprve rodicovstvi - kdy se clovek snazi davat ze sebe to nejlepsi, bez naroku na odmenu a hlavne s nejistym vysledkem....)

Mám děti ještě malé, ale starší dcera nemá problém s darováním komukoliv z kamrádů s dárkem, i třeba své vysněné věci, ani rodině. Nevím, jak jsem na to šla, tak nějak to vyplynulo samo a přirozeně, možná tím, že já dárky nakupuju s nadšením, ráda balím a zdobím a s tím vším mi pomáhá. Ted když psala ježíškovi o dárky, tak nezapomněla ani na kamarády a musely jsme psát i za ně, aby nebyli smutní.
Vánoce jsou u nás zatím ještě Ježíškové, takže to neřešíme, ale já to měla v dětství stejně jako Ty, užívala jsem si nákupy s babičkou a nakupovala dárky, někdy ani né krásné a zbytečné, ale z lásky.
Co se šetření týče, ač se nemáme špatně, nekupuju vše, co dcera chce a vidí, koupila jsem jí papírové peníze na hraní, dala stejný obnos jako mám já do její peněženky a nechala jí vyplatit tu samou částku třeba v Bille nebo hračkách, za oblečení, zkrátka za vše v jeden den. No koukala, jak peníze mizí. Taky jsem jí vysvětlila, že aby byly korunky, musí Tatínek ráno pryč a nemůže být s námi a že když budeme kupovat hlouposti, bude tatínek pryč o to déle.

Nevím, jak moc to zabralo, ale zatím se to zdá být v pořádku, stejný princip zkusím i u mladší dcery