Názory k článku Dostáváte dárky od svých dětí k Vánocům či narozeninám?

Sovo, to je pravda. Ozdobné předměty nekupuji vůbec. U větších dárků to dělám tak, že se s obdarovaným dopředu domluvím, co přesně si přeje. Co se týče menších dárků, tak mám s příbuznými i přáteli domluvu, že kdyby jim můj dárek nevyhovoval, tak ať ho klidně darují někomu jinému. Není to sice podle bontonu, ale aspoň jim to nebude zaclánět toma a ušetří čas a peníze, které by na shánění a nákup dárku potřebovali.

TAKY SI MYSLIM ZE DAVAT PENIZE ZA ODMENU ZA VYKONANOU PRACI NENI TO PRAVE.JINAK O VANOCICH TAKY NEDAVAT ZADNE DARKY TY NOSI JEZISEK ALE K NAROZENINAM ATP.JE K TOMU VEST.SYN MA 3,5 A POMALU SE UCI SETRIT KORUNKY.MY KDYZ JSME BYLY MLADSI KUPOVALY JSME MYDLA A JINE ALE VZDY JSME SI VZPOMELY A RODICE I BABICKY BYLY MOC RADI.TAKZE SI O TOM S NIMA PROMLUVIT A JE TO..!

Taky mě přijde placení dětí za domácí práce podivné. Stejně tak jak v dětství pomáhají přiměřeně věku by měly v dospělosti přispívat penězy, pokud jsou výdělěčně činné, samosebou. Mama hotel se pak nekoná :-D Všichni tu bydlíme, tudíž se všichni snažíme, přiměřeně věku a zdravotnímu stavu

A sama si vzpomínám, jak jsem kupovala našim dárky hned jak jsem se dozvěděla pravdu o Ježíškovi. Brala jsem to jako přestup do světa velkých....

Pokud jsem si chtěla např. asi v 9 letech něco vydělat, pomáhala jsem třebas tátovi v práci. Lakoval auto a já mu pomohla čistit okna od barvy, nárazníky atd., prostě takovou tu piplačku, co by zvládl za pár minut, ale já měla pocit, že skutečně pracuji, navíc v dílně a tudíž si mzdu zasloužím. Nedřel mě z kůže, ale zadarmo to taky nebylo. A nebylo to ani o mytí nádobí a podobných domácích povinnostech.
Brala jsem to tak, že dospělí mají jako povinnost zaměstání, děti školu, ve volném čase domácnost dohromady...a za vysvědčení jsem dostala dárek, třeba album na známky, od babičky 100,- Kčs, to bylo jako u dospělých prémie či osobní ohodnocení.

Snažím se to podobně dělat se synem. Je mu 14, loni mě dal jako dárek vázu z Ikea, moc jsem si ji přála. A domluvil si to se švagrovou, že až tam pojedou , tak ji koupí a dovezou mu ji, protože ve 13 sám tak daleko nesměl. Hloupá váza za 50 korun je ta nejcennější a nejkrásnější váza, co svět kdy viděl. Aspoň pro mě. A kdo kdy dostal od vlastního dítěte dárek od srdce, ví o čem mluvím :-D

autorko, a nejsi ty tak trochu na manželovy děti z prvního manželství zasedlá, a svých dětí to pak tak vážně brát nebudeš, i když ti nic nedají?

Jsem zásadně proti tomu, aby děti dostávaly peníze za pomoc v domácnosti. Pomáhat doma se totiž musí stát samozřejmostí a ne něčím, za co bychom měli dětem platit. Vám taky někdo platí za to, že uklidíte? Co se týká peněz, dávali jsme dětem kapesné odmalička. Tedy od té doby, když začaly chápat peníze a dovedly si je spočítat. Synovi tak od první třídy, dcera je o rok mladší, tak chtěla taky. Vzhledem k tomu, že už uměla počítat do desíti, dostávali každý zpočátku 10,- Kč na týden. Doporučila jsem jim, aby si o tom vedli záznam, kolik dostanou, kolik a za co utratí, kolik jim zbyde. Postupně, třeba když si šli poprvé hrdě koupit sami do papírnictví za "své" peníze třeba tužku nebo sešit, tak se dávky zvyšovaly. Částka se nedá srovnávat, děti vyrostly ještě za starého režimu a za starých cen, ale měly tolik, aby si mohly koupit nějaký ten časopis, něco do školy, něco na mls a aby jim případně ještě něco zbylo, když chtějí šetřit na dárečky.Myslím, že to bylo tak asi 50,- Kč na týden. U menších dětí se osvědčilo kapesné po týdnu, když ho utratily, zbytek dní se dal vydržet. Nejmladší dcera letos maturovala, dostávala 500,- na měsíc s tím, že si kupovala věci do školy(kromě učebnic), kino nebo něco na mls. Spolu s tím, když něco děti dostaly od prarodičů, tak docela dobře vycházely. Už odmala se projevil zásadní rozdíl, syn byl odmalička šetřílek, starší dcera si s tím moc hlavu nelámala. Vím, že si opravdu zapisovali, (pořádek v účetnictví jim vydržel až do dospělosti), ale já jsem jejich záznamy nikdy nekontrolovala ani nekomentovala, to byla jejich věc. Dárečky rodičům jsou u nás také samozřejmostí od malička, jaksi to vyplynulo samo od sebe, že když dostávají ony, tak chtějí darovat něco také. Dárečky k Ježíšku začaly dávat od chvíle, kdy přišly na to, jak to s tím Ježíškem vlastně je. Ale pozor, ne že bychom na něho nevěřili. I když už starší děti mají své rodiny, ještě stále dodržujeme rodinnou tradici typu "Milý Ježíšku, moc bych si přál....."