Názory k článku Dostáváte dárky od svých dětí k Vánocům či narozeninám?

Peníze za domácí práce rozhodně nedávám. A ani neoznačuji práce jako "pomoc", protože je uhozené, aby "pomáhali mamince" třídit jejich vlastní ponožky, ne? Tím bych stavěla do role služky, co má vše na hrbu, a oni mi milostivě s něčím pomůžou...
Máme prostě pravidla, co kdo dělá. Symbolicky se musí zapojit i mladší syn (tzn. např. starší uklízí celou myčku, mladší jen příbory). Ale starší synovec (bydlíme v jednom 3-podlažním domě) myje za peníze schody a chodbu. Páč to nikdo nechtěl dělat...
Můj 9-letý syn dostává pravidelné-symbolické-kapesné (od 1.třídy 10,- týdně, teď 20,-) a myslím, že ho to navedlo k přemýšlení. Že nebude utrácet za předražené sladkosti ve školním bufetu, když může totéž koupit u nás v obchůdku levněji. Že když chce Kindervejce, musí si korunky našetřit a týden si nekoupit nic.Tak snad to aspoň k něčemu je.
Co se týče dárků, vozí z výletů, škol v přírodě apod. a je to většinou jen pro radost, ale k nepoužití. O to víc mi dělá radost učitelka ve škole, s dětmi vyrábí opravdu použitelné věci (dárky), žádné lapače prachu-hedvábné šátky (nosím!), pouzdro na brýle(babička používá!), malovaný hrnek (piju kafe jen z něj!). Ale chce to velkou nápaditost.

Problém je, jak "podporovat tvořivost", když se výsledky neocení vystavením. Aspoň na chvilku, pak se mohou někam schovat - a krabice od bot se někam na skříň vždycky vejde. Navíc mám pocit, že s "podporou tvořivosti" je to stejné jako se vším, co se snažíme děti naučit. Pokud to neděláme sami a s láskou, tak poznají, že to od nás jsou jen plané řeči. Já třeba dostala od synka šňůru pečlivě ponavlíkaných korálů. Hodně barevnou, aby byla co nejhezčí Mám je uložené ve šperkovnici vedle zlatých řetízků a občas si je vezmu do práce (k černé košili to zas tak špatně nevypadá) - a máte vidět, jak je na sebe pyšný.

Ahoj,

jedna z příčin může být ta, že jsou to "rozvedené" děti. Sama jsem rozvedená, a je fakt, že svým dětem připomenu narozeniny svého exmanžela a extchýňky a poptám se, co vybraly nebo vyrobily nebo s čím potřebují pomoct (to je IMHO celkem nenásilný způsob, jak děti poňouknout k dárku, když je to samotné nenapadne), ale druhou ženu neřeším, ani přesně nevím, kdy narozeniny má - to připomenutí je na exmanželovi.

Pamatuju se, že první vánoce bez táty mi starší dcera, tehdy osmiletá, řekla, že má dárek i pro tátu a jeho partnerku, ale nedala ho pod stromeček, aby mi to nebylo líto. Poděkovala jsem jí, že na mě myslí, a pochválila jsem ji za ty dárky, ačkoliv zrovna od srdce mi to fakt nešlo Tehdy to ještě byla hodně čerstvá a bolestivá záležitost. Možná ty děti cítí něco podobného, že by to bylo neloajální vůči mamince nebo tak?

Dovedu si představit, že exmanželka z nějakého důvodu nepřipomene ani tátu, třeba s ním není vnitřně srovnaná. Pak by bylo dobré naťuknout děti k dárku pro tátu a táta k dárku pro tebe, nabídnout společnou práci na dárku nebo nákup... aby bylo vidět, že je to považováno za samozřejmé. A taky samozřejmě k drobnostem pro nevlastní sourozence.

Tizi, tak zrovna moje babička si na cetky potrpí, tak proč by nemohla mít mezi krajkovou panenkou z Bruselu a vázičkou z Tater vystaveného moduritového krtka (kterého tendy fakt ocenila jako dobrý vtip, protože usilovně bojovala s krtky na anglickém trávníku). A jakou z nich po letech mají radost ještě i moje děti, jak chodí a vykládají "mami, to jsi dělala ty, když jsi byla malá" ...

ja to lepim na zed. Proste nemame zadne obrazy, ale zed kompletne polepenou ruznejma umeleckejma vytvorama nasich robatek. Jednou za cas udelam cistku a cast zdi vyhazu a jedeme znova. Oni maji obrovskou radost kdyz si jejich vytvory nekde vystavim a ja kdyz vidim jejich radost tak nemam tu silu to vyhazovat... Nastesti mame i uznale babicky ktere si jejich vytvory take vystavuji. Ja v tom nevidim neumele vytvorene pitominy a lapace prachu (coz zcela objektivne jsou), ale to, ze mi deti chtely udelat radost a to se pak neda jen tak zahodit...