Názory k článku Chceme také svátek v kalendáři!

Taky mám doma Tobiáše. Původně jsme slavili 2.11. Pak mi to ale nepřišlo příliš vhodné v den Památky zesnulých juchat a slavit svátek - nehledě na to, že nám tento den zemřeli 2 příbuzní. Tak jsme to přesunuli na 13. září (podle kalendáře z roku 1909) a nakonec protože to bylo blízko synovo narozenin ještě jeden přesun na 13. června (podle stejného kalendáře z roku 1909 - je to tam rozděleno na evangelický a katolický kalendář). 13. června nám vyhovuje, takže i kdyby Tobiáš slavil 2.11. my už to přesouvat nebudeme.

Že takovéto jméno exisuje jsem také dosud netušila..No chudáci chlapečci...s takovým jménem..To byla spíš od autora článku nějaká provokace nebo legrace, ne?

Hujko, řekla bych přirozená úmyslná krutost. Rodiče si někdy myslí, že jméno dodá dítěti určitou náturu. Že záleží na tom, jak dítě bude jméno nosit. Že když se mu to dobře vysvětlí a bude vedeno k hrdosti na své jméno, bude to vyjímečný jedinec vystupující ze stáda všech ostatních, neoriginálních. Ale ono to tak někdy nemusí být. Povaha se předem neodhadne a ne každý je rád originální. Každý, kdo chce být originální, si může obarvit vlasy na modro, propíchnout nos, ret, stydké pysky, obléknout se jak Královna Koloběžka a projít se Václavákem. Bude to jeho volba. Jména se ale jen tak nezbaví. Sice si může jméno v dospělosti změnit, ale to až poté, co si v dětství a dospívání projde osobní bitvou, kterou může ustát s grácií, ale nemusí. Jsem pro různorodost jmen, ale pokud chce někdo opravdu originální jméno, může si ho dát sám sobě. Nebo se zkusit měsíc před narozením potomka takovým jménem představovat a sledovat reakce lidí. Třeba to i jemu samému bude nepříjemné a jméno pro své dítě si pořádně rozmyslí.

Mimochodem, velmi podobný článek jsem před pár dny četla v novinách... A když tak koukám na ty Andělíny...jsem člověk toleratní, ale to už je skoro úlet na úrovni Vinnetoua nebo Půlnoční bouře To bych i věřila, že si rodiče při výběru něčeho šňupli...

My jsme jeli do porodnice s tím, že kluk bude Mirek, ale u holčičky jsme váhali mezi Emilkou a Jitkou. Mysleli jsme, že máme ještě dost času na rozhodnutí, ale malá se rozhodla narodit o měsíc dřív. A tak jsme souhlasné prohlášení o jméně vyplňovali mezi mými kontrakcemi. A máme Jitušku.

Důvody pro Jitušku: Zní hezky s naším obyčejným příjmením. Je to pěkné české jméno, které nebude muset nikomu hláskovat a přitom těch Jitek neběhají kolem celá hejna. Je to Jituška jako miminko, Jíťa pro každého a Jitka v pubertě i v dospělosti. (A Jitušák pro naše rodiny stižené přezdívkami. )