Názory k článku Kdybych žila úplně jinak

Naprosto vzorné děti jsem si tedy nepředstavovala, ale určitě sem se viděla s velmi dobře zajištěným partnerem. S vlastním domkem zahrádkou a několika psy :oDD No slevila sem hodně, ALE mám chlapa, na kterého se můžu absolutně spolehnout. Který vaří, peče sladkominy a vše co uvaří je dokonalé. Ví kde najde smeták i vysavač. Odjedu-li na delší dobu pryč zvládne dokonale domácnost i dítko s pravidelnou dávkou léků. Že se chlubím? To ne, jen bráním chlapské pokolení - i oni mají své dobře utajené schopnosti. Jen vědět jak ty schpopnosti poodhalit :)

Ano já také, a to že se zamýšlí nad životem je jistě dobře. Dcerku bych také vnímala jako bezproblémový problém (nadsázka), ale s manželem je to horší. Nic proti tomu, aby si občas zavtipkoval ohledně sexu jak popisuje autorka, ale častěji by to říkat neměl, už kvůli své ženě. Vždyt to není jen o něm... mě by to vadilo, autorce to asi také vadí, já se jí opravdu nedivím. A přitom stačí podle mne málo, jen nebýt tak upřímný a občas vyznat hezky lásku, byt třeba jen jedním slovem, pohlezním, pusou... to je za všechny peníze dobíjí to moc baterky podle mne.

Dospělá žena snad ne, to by nebyla moc dospělá. Ale já se přiznám, že v pubertálních a postpubertálníh letech jsem si toho prince a šťastný život fakt představovala. Prostě jsem z toho vyrostla až postupně.

Třeba to není brak. Já tu knihu neznám, ale moc se mi líbí, že se Natanela snažila Pavle navrhnout nějaké konstruktivní řešení. Mám takovou povahu, že když mám nějaký problém, tak se ho snažím aktivně řešit. Rezignace je k ničemu. Řada lidí mě sice kvůli mému přístupu k životu nemusí, ale mně je to jedno.

A kterej chlap ti tenhle brak bude cist? Kdyz ho nemuze donutit,aby ji vyslechnul,tezko si o jejich pocitech bude cist v knize.