Názory k článku Splnit dětem všechna přání?

Úplně souhlasím s tím, že děti by neměly dostat ani příliš mnoho, ani všechno, na co si ukážou. Chápu argument, že rodiče na něco nemají peníze, nebo je nemají právě teď hned a chápu, že tomuto rozumí i menší dítě.
Ale co když dítě dobře ví, že rodina je dobře situovaná a rodiče dárek - skoro jakýkoliv - koupit mohou... ale nechtějí... Pochopí dítě dřív, než dospěje, že rodič musí výchovně udržovat nějaké meze sám? Nezvrhne se to do toho, co jsem sama zažila jako méně majetné dítě u svých dvou kamarádek (shodou okolností jedináčků), které opravdu mohly mít mnoho, a taky měly, ale ne všechno, co si napsaly, dostaly - a potom se sytou nenávistí syčely do mého kamarádského ouška, že to ONI dělají naschvál, mohli by, ale šetří, škudlí právě na nich samotných, to mi dělají NASCHVÁL, JÁ JE NENÁVIDÍM... Dá se taková reakce vůbec nějak v dítěti nevypěstovat, vysvětlit? Dá se v předpubertálním věku toto pochopit, aniž by dítě takovou nenávist prožívalo? Protože já nechci, aby dítě tento typ nenávisti vůči mně cítilo. A jestli se to stane, asi to neřekne nám, rodičům...

Naše osmiměsíční mládě asi bude nejnadšenější z vánočních papírů. Pravda ale je, že každá babička i teta chtěla koupit dárek. Vyhlásila jsem povinnost konzultace, čímž se mi podařilo zabránit nákupům čehokoli drahého, s čím si stejně příští měsíc už hrát nebude a nasměrovat nadšené dárce k drobnějším věcem, se kterými si naopak za pár měsíců teprve hrát začne nebo si je jinak užije: měkké kostky, kelímky, co se dají skládat na sebe do pyramidy, vkládačka, župánek na plavání do bazénu... Nějak jsem vůbec nepředpokládala, kolik telefonátů budu mít od lidí stojících u regálu v hračkářství.

Souhlasím - dárky jsou hlavně pro radost.
Ale když holky to mají s tím oblékáním trochu jinak než kluci.
Tak že u nás boduje i oblečení - např. zběsile pruhované punčocháče, čepice s šálou, hezké pyžamo
(vždyť přece krásná musí být i v kanafasu ))
Samozřejmě, že kupujeme oblečení podle potřeby, ale když se kupuje pod stromeček (pro radost), tak si na tom dám tak nějak víc záležet.
Jinak dcera miluje knížky, tak že ty jsou pod stromečkem pokaždé.

Já myslím, že autorka to myslela tak, že obzvlášť u jedináčků je těžký to uhlídat. Ve svém okolí jsem si všimla, že obzvlášť u těch prvních "zatím" jedináčků jsou všichni z dítěte poprdění a nevědí, co by mu pod stromek snesli a čím by ho potěšili. Je to těžký, když je to dítě malé a všichni jsou z toho človíčka mimo.

Já taky oblečení nedávám pod stromek, ještě k tomu mám kluka a oblečení si kupuje jenom proto aby nechodil nahatej. Když věřil na Ježížka třebo kolo jsme mu tam dali, ale teď i sportovní věci kupujeme podle potřeby.
Souhlasím,, že pod stromkem mají být věci pro radost.