Názory k článku Proč ženy na mateřské pijí II

ale asi za chvíli budu, jestli to tak půjde dál. Jsem také pořád bez chlapa, jezdí kamionem, mám dvě malý holky a co sem přestala kojit tak svoje večerní depky utápím taky v deci, 2,3...ale nikdy ne abych nevěděla co dělám. Buď se utrápím nebo uchlastám. je to děsný, nikdy sem k tomu netíhla, ale je to hrozný, když kolem sebe vidím ŠŤASTNÝ rodinky, kamošky co mají chlapa denně doma a před chvílí mě švagrová napíše jak se měli na výletě a kam zítra jednou a já si říkám, že až holky usnou tak si načnu šampus, před chvílí sem četla článek jak prospívá srdci, takže nazdraví.

Ahoj Evo, stojím při tobě. Taky si občas dám a těď na mateřské víc než třeba když jsem chodila do práce. Rozhodně ale nemám pocit, že bych to měla nějak řešit a že je něco špatně. Není, aspoň pro mě ne a každýmu to může bejt jedno ne. Držím palec do dalšího bitý, každý dělá co může a myslím si, že když člověk cítí z něčeho uspokojení, tak to stojí zato.

UF.

Byť jsem registrovaná na tomto serveru, píšu jako anonym....
Vím, jaké to je, být dítětem matky závislé na alkoholu. Moje matka začala pít přesně takto - doma sama s dětmi, dvě deci vína večer, později lahvinku, poté pivo.
Konec je katastrofický - mnohdy jsme jako děti neměly ani dárky pod stromečkem, protože máma pila. Peníze, které jsme dostávaly od babičky, nám máma také propila. V lepším případě jsme si za ně mohly se sestrou koupit třeba zimní boty. Později jsme je vůbec neměly, matka všechny peníze propila a my chodily v zimě v čínských keckách. Neměly jsme ani zimní bundu.
Máma si začala půjčovat peníze, dluhy rostly a když jsme začaly pracovat, chtěla po nás, abychom jí je splatily. Když jsem odmítla, přišlo první fyzické násilí - kopání do zad za to, jaké jsme nevděčené dcery. Přišly i jiné tresty, sprosté nadávky, vulgarity, urážky, škrcení kvůli sebemenší chybičce, kterou uděláte. Výhrůžky sebevraždou, citové vydírání, hysterický řev a scény.

Matka je závislá dodnes - nyní jí je 57 let. Dodnes si nepřipouští, že má problém. Je to pro ni velmi těžké. Pomalu se z ní stává troska. Nezvládne se už ani zorientovat v metru, najít si spoj MHD, vyhledat a zavolat si opraváře, vyměnit žárovku.

Já si pokaždé s každou skleničkou říkám, zda takto taky někdy nedopadnu. Doufám že ne, kvůli svým dětem.

Lucie a ty jsi nikdy za mlada nepila? Připadá mi zvláštní, že se někdo diví zvyšování tolerance k alkoholu, oknům, i libým pocitům.Pochybuju, že po roce konzumace máš fyzický návyk, spíš pití potřebuješ psychicky, protože tím vyplňuješ čas, sladíš si alkoholem život.
Spíš než léčení potřebuješ změnu životního stylu a hlavně, nebýt už sama každý večer.