Názory k článku Nedělitelná dvěma

Štěpánko, to je dobře, že jsi stíhala zapisovat. Musel to být mazec..

Teda moc hezký...úplně mě to dojalo. U dvojčat je právě úžasná ta strašně blízká vazba, je to velký dar, to někteří v životě nezažijou ani s partnerem nebo rodiči...a hlavně je to na celej život, většinou.
Mám to zažito a napojení cítím.

Často udělali ve stejnou chvíli úplně stejnou věc (od malilinka, i když nemluvili, doteď). Když se třeba naráz rozeřvali (1 měsíc věku) a já viděla, že to fakt bylo ve stejnou vteřinu, ne že jeden začal a druhý se přidal. Hned po porodu, když mi je dali do náruče, tak po mě koukli, pak na manžela a začali se rozhlížet kolem sebe - jako že hledají ještě toho spolubydlícího z bříška. Fakt jsem si to nenamluvila, konstatoval to i porodník i sestřička a koukali na to jak puk. Všichni jsme věděli, že na nás vidět moc dobře nemohli (mimča vidí asi do 25 cm). Když jsme jednoho z různých důvodů vyndali z postýlky, tak ten druhý ho fakt hledal a často i začal brečet, dokud jsme mu bráchu nevrátili. V 9 měsících začali spát ve svém pokojíčku - nikdy tam nekňourali. Odolali jsme pokušení dát tam skrytou kameru (bohužel), ale při namátkové kontrole bylo jasné, že si spolu vyprávěli, i když skutečně mluvit začali až po 3.roce. V 1,5 roce jsem s jedním musela na 3 týdny do nemocnice, po návratu si stoupli proti sobě, chytli se za ruku a snad 5 minut stáli a druhou rukou se hladili, pusinkovali se a objímali. Teprv potom se vrhli na toho rodiče, o kterého byli ochuzeni.
Náročné to bylo dost, hlavně zdravotní problémy, operace, Vojtovka, logopedie, svérázné povahy (po rodičích, jak jinak). Nepopsatelné vyčerpání rodičů, apod... V období školní docházky se to začalo trochu vylepšovat - stejné zájmy, stejné kroužky, stejný rozvrh, školy v přírodě. Konečně jme si začali "užívat dvojčat a výhod s tím spojených". Dnes musím říci., že hlavním problémem je pro mě, že by kluci potřebovali trošku odlišný přístup - jsou každý jiný, hlavně povahou, ale jejich (i naše) rovnostářství a cit pro spravedlnost mi to neumožňují.

Jo, Ecim
a s manželem jsme na tom velmi podobně jako vy, akorát ten byt mu rodiče bohužel tak nějak nezaopatřili.......

Ecim,
nějak podezřele často si rozumíme.
Školné bych zavedla nejen na VŠ i SŠ pouze za "nadstandartní služby".
Tedy VŠ: opakování zkoušky. Nedodržení daných termínů, nedostavení ke zkoušce - bez řádné omluvy. Studování 5-ti letého oboru bezdůvodně více let, pokud student řádně nepožádá o prodloužení z vážných důvodů (zdravotních, rodinných apod). Možná i za něco dalšího. Pokud vím, zatím se platí jenom za podání přihlášek - 500 kč za kus.
Na SŠ bych podobně zpoplatnila: přezkoušení po odvolání proti známce, reparáty a konzultace k nim, vydání kopie vysvědčení, podání více než jedné přihlášky, apod. Mluvím o řádově stokorunových poplatcích, aby to nikoho nezruinovalo, ale mělo výchovný efekt na studenta.