Názory k článku Nedělitelná dvěma

S tím vytěsněním je to velmi složitá otázka. Jedni známí se po smrti jedné ze svých dcer přestěhovali a změnili zaměstnání, aby o jejich minulosti nikdo z jejich okolí nevěděl. Znám ale i jiné lidi, kteří o svých mrtvých dětech mluví často a na první pohled při tom vypadají vyrovnaně.
Před pár lety jsem se o jiných známých dozvěděla, že jim kdysi před lety také umřelo malé dítě, a přiznám se, že bych byla raději, kdyby se mi tato informace vůbec nedonesla.

Dávám ti ve většině za pravdu, až na to, že mlčet navždy napovažuji za dobré řešení. Měla to říct, kdy a kde nevím, věřím, že se manželovi přispěvatelky mohlo ulevit. Možná to měl vědět už dříve, možná už jako dítě. já třeby myslím, že to měl vědět o začátku (např. stejně jako se doporučuje, aby adoptované děti věděli o své adopci od začátku) a že když by se zvolila vhodná forma a doba sdělení, obviňování ze smrti apodobné věci by se tím minimalizovali. Však to jde sdělit i citlivě a možná tomu jde dát i hezký rozměr. Říct to jen tak mimochodem u po takových x-letech u kávy, mi přijde naprosto nevhodné, přece jen to není maličkost. Neobviňovala bych ji, chápu, že asi též v rodině měli vnímání "pánbůh dal, pánbůh vzal", ale nejšťastnější to jistě není. Však se zamysleme, jak bychom vnímali, že jsme měli a přišli o dalšího sourozence, byť by to nebylo dvojče. Když si to přdstavím, tak by mne též asi mírně šokovalo, že to mamka řekne u kávy takto. To, že to s manželem asi zamávalo, jak jsem pochopila s příspěvku, může být též o tom, že pro dvojče je to jiné, protože se mnou by to asi tak nezamávalo.

Štěpánko, tak s tím ukončením studia a vrhnutím se do normálního života jsem to měla úplně stejně. Škola mě sice velmi bavila, ale "normální život" měl také spoustu výhod (pravidelný příjem i režim). Kdybych ale šla pracovat hned po maturitě, tak jsem si pracovní život tolik nevychutnala. Vždycky jsem šílela, když mi tekly nervy před zkouškami a někdo mi říkal, jak se mám skvěle, zatímco po studiu už to bude jen nudná šeď. Nesmysl.

Nechci hodnotit formu příspěvku, na který jsi reagovala.
Ale z toho, co napsala Daniela to vypadá, že její manžel VĚDĚL, nějak podvědomě, jak to právě dvojčata umí, že měl někoho, kdo mu celý život chyběl. Proto se cítil nekompletní. Jinak souhlasím s tím, že jeo matka nejspíše chránila sebe. Právě proto, aby se nezbláznila ze smrti jednoho dvojčete a byla v pořádku pro žijící miminko (a další děti, pokud ještě další má), vytěsnila tento zážitek natolik, že svého syna neinformovala. Nechci hodnotit co je nebo není správné, ale z info, které tu Daniela poskytla je to jasné.

DAnielo, to byla jako reakce na mě??? Bez těch sprostejch nadávek by to nešlo??? V jednom příspěvku napíšeš, že novorozenci nic nevnímají, v druhém popisuješ, jak se tvůj manžel, aniž by věděl, že nějaké dvojče měl, cítil nekompletní. Pouze se ti snažím ukázat, že si protiřečíš. Pokud by novorozenec nebo embryo v prenatálu nic nevnímalo, necítil by se tak, jak se cítil. Toť vše. Je mi líto, že tvé dítě a ty s ním jste měli tak těžký start. To ale neomlouvá tvou vulgaritu.