Názory k článku Nedělitelná dvěma

Zdravím vás,
ráda bych napsala něco k vašemu příspěvku. Pocházím taky z jednovaječných dvojčat a máme opravdu takový zvláštní osud. Obě dvě máme totiž strašně všechno podobné. Stejný rok jsme se dostaly na stejnou vysokou, obě jsme ji dokončily. Vdaly jsme se tři měsíce po sobě, vzaly jsme si dva dobré kamarády. První dítě jsme porodily šest týdnů od sebe. Já chlapečka ALeška, sestra holčičku Moničku. Její porod byl ale akutní císař, narodila se jí holčička s DMO. Ze začátku lékaři nedovedli říct, jak moc bude holčička postižená, ani to jestli vůbec přežije. Bojovala o život a dnes je to tříletá holčička, která se z toho fakt zázrakem dostala. Normálně chodí, akorát malinko kulhá na jednu nohu, ale když tomu člověk nevěnuje pozornost, tak si toho ani nevšimne. I po psychické stránce je v pořádku. Prostě zázrak. Myslím si, že jí hodně pomohl filipínský léčitel, za kterým pravidelně jezdí. Měla totiž epilepsii asi jednou za tři týdny záchvaty. Od návštěvy léčitele se už rok naštěstí znovu neobjevily. Za dva roky jsme obě otěhotněly. Sestra porodila zdravého chlapečka a já jsem musela na akutního císaře v 33. týdnu těhotenství. Moje holčička měla totiž velice vzácnou diagnózu- chylothorax. ALe na důvod se nepřišlo, neprodělala jsem žádnou virózu a všechny testy jsem měla negativní. Stejně tak u ségry doktoři nedovedli vysvětlit, co se stalo. Měla celý průběh těhotenství jak podle učebnice a problém se stal den po termínu. Proč nikdo neví. Já jsem tedy absolvovala císaře a nikdo mi neřekl, zda holčička má šanci přežít. Byla jsem úplně na dně. Ségra mě uklidňovala, že máme stejný osudy a že to malá zvládne. Já jsem jí říkala, že takový zázraky jak u ní se nedějou tak často. Dnes je mé holčičce deset měsíců a je úplně v pořádku. Zajímavé je to, že jsem na toho císaře šla v termín porodu syna sestry, ale ona porodila o dva týdny dřív císařem. Takže děti jsou od sebe dva týdny, ale měly být dva měsíce.
Kromě dětí máme podobné i rodiny, tchyně jsou umělkyně, tcháni se jmenují oba Jiří. Naši manželé mají za sestřenice doktorky Evičky. Prostě ty osudy máme fakt podobný.

I.M.

Lído,
myslím, že to byla reakce na Jary (podle obsahu), kterou Bára špatně zařadila. Odhaduji to podle toho, že mě příspěvek jary taky nesedí a docela mě mrzí, že i v dnešní době může někdo něco podobného napsat.

Udivuje mě jak pisatelka může psát o něčem co sama nezažila, nepochází dvojčat ani sama dvojčata nemá. Zaráží mě její negativ. reakce, naprostý nedostatek základních znalostí. Děti, narozené pomocí metod reprod. medicíny se vůbec neliší od dětí počatých přir. cestou,doporučuji místo psaní negat. zpráv nastudovat základy fyziologie, a poté referovat o výhodách resp. negativech IVF. Já informace o dvojčatech velmi oceňuji, ano někdy je toho hodně ale každý si tam najde to své co potřebuje. Zdraví Bára a dvojčata Honzík a Barunka

Jary
taky mám dvojčata,a proto se mne ten článek dotýká,přesne jak napsala Štepánka vychovávat dvojčata,trojčata je jiné,nebudu s tebou polemizovat v čem,to by si musela zažít...a tech rozdílu je hodne.Taky je mám ze zkumavky,rozhodne si nemyslím že jsou jiné,že by je poznamenalo že pár dní byli v miskách a vyvíjeli se,pláčou,jedí,koukají,smejí se,hrajou...jak ostatní deti.Máš nejaký problém s umelým oplodnením...třeba ve smyslu že je proti přírode atd...?Můžeš mít jiný názor ale nemusíš ho podávat takhle necitlivě..

Myslím, že dřív se vůbec mrtvě narozené děti rodičům neukazovaly.

A proč by měli něco o tom dvojčeti manželovi říkat? Je docela možné, že tu vzpomínku vytěsnili z paměti. Nebo to nepovažovali za důležité. Možná se chtěli vyhnout otázkám... Nikomu do hlavy nevidíš!