Názory k článku Náš příběh o pěstounské péči – 8. díl: První víkend u nás

Všechny vás zdravím a děkuji za komentáře.
Měla bych odpovědět na vaše dotazy, ale vy už jste si vlastně
odpověděli sami
Tak jen upřesním...Když jsme si Anetku brali, bylo jí 3 roky a 11 měsíců.
A k tomu autismu. Ronjo, přesně to mě taky napadlo. Tím spíše, že jsem tou dobou zrovna dočetla knížku od Macešky - Domov je místo odkud tě nevyhodí. A podobnost Anetky a Maceščiny autistické holčičky byla téměř dokonalá.
Na druhou stranu, jsme byli z příprav pro budoucí náhradní rodiče proškoleni, že tyto projevy jsou typické projevy ústavní deprivace.
S tím autismem je to vážně strašně ošemetné.
7krásko-je fakt, že návrat Anetky do DD, byl ten úplně nejhorší zážitek, který bych nejradši zavřela do krabice a zarovnala někam do kouta, aby mě už nikdy nestrašil. Ale naštěstí život přináší i veselé zážitky a dá-li Pán Bůh, tak se k nim také propíši.

Maceško, musím souhlasit. Náš syn po třech měsících pobytu u nás a předchozích skoro třech letech v ústavu výborně komunikuje, ve třech letech mluví ve větách, blbne s ostatními dětmi, ale v noci stále ještě buší hlavou do polštáře v pravidelném rytmu a když je rozrušený a nejsem blízko, houpat se také začne. Jsem si jistá, že není autista, osamělosti si ale jistě užil dost a tímto způsobem sám sebe utěšuje, když ho neutěšil nikdo jiný :-(.

Mateřídouško, krásný článek, díky.

tak se omlouvám Mateřidoušce protože jsem si ji spletla s Maceškou...psala o Michalce..ještě jednou pardon

Jo, vždyť já se k tomu přece přikláním taky...

jistěže může, ale to by byli autisti snad všichni z kojeňáků a DD, takže já osobně si myslím, že je to spíš deprivace