Názory k článku Rozvod je horší než rakovina

Milá Markéto Melicharová,

1.Jsem žena, ale to nevadí, chápu, že to z mého nicku není poznat.

2.Moje maminka před mnoha lety na rakovinu málem zemřela. Byla tehdy mladá a my s bratrem jsme byli ještě malí. Podařilo se jí rakovinu překonat nejen díky své nesmírné statečnosti, ale i zásluhou jednoho z největších specialistů v republice. Dodnes má trvalé následky. Během svých četných pobytů v nemocnici se seznámila s několika mladšími ženami, rovněž maminkami malých dětí, které navzdory své snaze bojovat i snaze lékařů boj s rakovinou prohrály. Ležela na pokoji s malým dítětem, které také na rakovinu zemřelo. CO JE NA TOM VŠEM SAKRA OZDRAVNÉHO?! Je mi z vašich příspěvků nevolno.

Ne, já ne... jen to vnímám kolem sebe, čtu ty příběhy a docela mě to štve.

Ananto a ty vedle sebe máš takové muže, jaké tu popisuješ?
Já mám doma tvými slovy slušného a citlivého partnera, kterému nesloužím, můžu být sama sebou, máme hezký vztah. Mě to přijde normální. S jiných bych si nepořídila dítě.
Proti čemu bojuješ? Jestli máš vedle sebe někoho takového, jako popisuješ, tak uteč dokud je čas, ale takoví nejsou všichni muži. Zrovna tak jako všechny ženy nejsou skvělé.

madelaine,

já osobně ty obavy nemám, protože jsem poměrně nepečující typ, ale Anatiny formulace byly dost zvláštní, z mého pohledu, reagovala jsem na tohle:

Možná to bude znít pateticky, ale pokud chceme, aby další generace žen měla vedle sebe již slušné a citlivé muže, tak budeme muset lecos obětovat a to často i maželství. Každá žena, která po sobě nechá šlapat je vinna z toho, že podporuje návrat zpět a utvrzuje muže v zastaralých vzorcich chování.

Opravdu si nemyslím, že je nutné leccos obětovat, třeba manželství, abychom neutvrzovaly muže v zastaralých vzorcích chování. Naopak cesta IMHO vede skrz to, že neobětuji sebe sama ničemu, čemu nechci - ani "budoucímu blahu žen" jako celku, ani "domácnosti", pokud mě nebaví, ani "kariéře", pokud mě baví víc domácnost.

Přiznám se, že mě vždycky zaskočí obavy některých žen, že emancipace by jim chtěla vzít pečující role. Tak to přeci vůbec není. Emancipace znamená, že dnes si už můžu připustit, jaká mám očekávání, a pak je naplnit, a ta škála je od vrcholové kariéry po třeba zcela se obětující ženu, pokud jí to opravdu dělá dobře. Ale tu roli si volím sama, neurčuje mně ji společnost, a ani milující partner.