Názory k dotazu Obava z odběru plodové vody

Poprvé jsem otěhotněla v 35letech a můj gynekolog mi tenkrát sdělil.že na odběr vzhledem k mému věku-musím:-((samozřejmě jsem se bála,vše jsem si o amniocintéze přečetla,a šla jsem).Odběr byl naprosto bezbolestný,dělal ho zkušený doktor v porodnici,a zhruba za 15dnů jsem se dozvěděla,že můj chlapeček je zdravé miminko.To samé jsem prožívala ještě jednou v 38letech,kdy jsem čekala zdravou holčičku:-)),ale tentokrát mne nikdo nikam neposílal a sama jsem o amc gynekologa požádala.To je můj příběh se šťastným koncem,ale ještě bych ráda napsala,že být i mladší,tak bych se pro amc rozhodla,znám bohužel případ 32leté maminky,která čekala své již druhé miminko,testy z krve byly v normálu a miminko se narodilo s Dawn.syndromem.

Na ten odběr se klidně vykašli: znám mnoho matek, které měly špatné výsledky, i velmi velmi špatné, nátlak na potrat ze strany doktorů, a mají úplně zdravé děti. Znám takových stovky. Nemohu si však vzpomenout na nikoho, komu by vyšly blbě, a dítě opravdu bylo postižené.
Někdy se stane, že výsledky jsou OK, a dítě ne, ale to je velice ojedinělé.
Přijde mi, že si tím doktoři dělají genetickou statistiku: když je tam toto, tak co pak vyjde.
Nemají žádnou zodpovědnost za omyl.
Rizika amniocentézy: mechanické poškození miminka, možnost infekce, možnost následného potratu (stává se, procento není úplně zanedbnatelné). A jak jsi psala: můžeš mít teď třeba zdravé dítě, udělají tento zákrok, výsledky budou v pořádku, ale protože mimi zavlelkli infekci, může pak být poškozené hodně.
Jestli dítě chceš, tak si ho přece stejně nenecháš vzít. Mohlo by Tě to doživotně mrzet, a taky by se Ti mohlo stát že po provedeném potratu už nikdy neotěhotníš.
A nakonec: i s postiženým dítětem lze prožít nádherný život. To jen tady ta konzumní společnost každého, kdo není krásný, mladý a zdravý vydává za defektního, který má být utracen. Což připomíná příjezdovou rampu v Osvětimi.