Názory k porodnici Česko-německá horská nemocnice Krkonoše s.r.o.

Prosím poraďte, jsem z Prahy, druhorodička, ráda bych rodila ve Vrchlabí. Netroufnu si jet asi přímo z Prahy, takže zbývá ubytování ve Vrchlabí. Kdo jste to absolvoval - kdy se ubytovat, jk dlouho před termínem /první porod jsem měla den po termínu/ a eventuelně kde /aby to bylo hezké a levné/

Ahojte všem,
také chci přidat svou zkušenost ze svého porodu ve Vrchlabí.Na porod jsem se těšila, ikdyž jsem samozřejmě měla trochu obavy jaké to celé bude,ale uklidňovalo mě,že budu rodit v porodnici, která zastává názor, že porod je intimní záležitost a také tak by se k němu mělo přistupovat,vzhledem k tomu,že mě děsilo,že bych měla rodit někde na koze, s roztaženýma nohama a 10 lidmi kolem mě.nakonec to tak dopadlo ,ale protože to bylo ke konci nevyhnutelné, kdy už se to stávalo rizikovým porodem.Ve středu mi podali prostaglandinovou tabletku na vyvolání porodu, jelikož jsem už 2 týdny přenášela, původně jsem ji nechtěla,ale ten tlak kolem mě,"tak coooo?už?ještě neeee?"jsem už nevydržela,navíc jsem byla nervozní,aby miminko bylo v pořádku,tím myslím,že jsem furt něco slýchala o špatné plodové vodě apod.no,každopádně jsem polevila a nechala si zavést tabletku,kterou mi podali na 3x,což jinde dávají najednou.Ve 2 ráno nastoupily kontrakce,intenzivní po 4 minutách,žádná pauza mezi tím a velmi bolestivé,od začátku KŘÍŽOVÉ.celou dobu jsem byla na svém pokoji s manželem,který ležel vedle mě na posteli,měli jsme svůj pokoj se sociálkou,takže jako bych rodila doma, občas přišla sestra a poslechla si mimčo,takovým přenosným monitorem,žádné pásy a tak.ráno přišel doktor,který řekl,že se to krásně rozjíždí a do 7večer maximálně bude mimčo v pohodě venku,jo prdlajs,v pohodě to nebylo a do 7 večer taky ne.naštěstí tam pak už jen byla paní dr.Kramperová, které tímto musím vzdát hold,jelikož byla neskutečně trpělivá a báječná a úžasně mě podporovala a věřila,že to zvládnu,jelikož díky silným kontrakcím jsem se vysílila, ještě než začal vlastní porod a já neměla už dostatek děložních stahů na vytlačení miminka.když už se zdálo, že bych mohla rodit, tak jsem se odebrala do relaxačního pokoje,kde jsem zkoušela úplně všechno,vanu,žebřiny,stoličku,na čtyřech,na boku,na balonu,zavěšená na manželovi,úplně vše,ale marně,malé se prostě nechtělo,vždy se posunula o kousek níž a pak zase jako by vyjela zpátky nahoru,jelikož jsem neměla sílu ji poslední kontrakcí vytlačit,musím také zmínit,že jsem měla neuvěřitelnou podporu ve své dule paní Královcové z Malejovic,jelikož mi dodávala psychickou podporu a zároveň chudák byla i mou podpěrkou nohou, když jsem tlačila.tímto se jí dodatečně omlouvám za namožené svaly .ve 13hod.mi prdla voda a to jsem si říkala, tak a už to bude co by dup.ba ne,malé se prostě nechtělo a já různě korzovala z relaxačního do svýho pokoje,kde mě sestřička (bohužel si nemohu vzpomenout,jak se jmenuje,ale taková mladinká a příjemná)sprchovala bedra ve sprše a po hodině se střídala s mým manželem a ono furt nic.bolesti šílené,ale stále jsem věřila, že to už bude.bohužel,když už byla venku tma,tak jsem přestala věřit,že to takhle sama zvládnu a paní doktorka mi navrhla oxytocin na zesílení kontrakcí,protože se mi už ztrácely,jak jsem byla vysílená,podotýkám, že já jsem byla vždy proti preventivnímu zásahu léků,ale když není zbytí,tak je třeba jich využít.a toto byl můj případ,jen jsem se ujistila,jestli to nebude mít vliv na miminko,paní dr.mě ujistila, že ne,pouze může mít pár dnů novorozeneckou žloutenku (lehkou žl.měla Kayla asi 2 dny) a pak v pohodě a psychicky jsem se připravovala na ještě větší bolesti.předčily mé očekávání,myslela jsem,že mi někdo rve křížové úpony přímo z těla a věší je na hák,něco tak šíleného jsem ještě nezažila,úpěla jsem jako pes.stále jsem byla na relaxač.pokoji,teď už i s paní dr.Kramperovou,jinak,jsem tam průběžně byla s manželem, dulou Markétkou nebo jen se sestrou.malá už byla v porodních cestách,ale dál se jí nechtělo.po několika hodinách snažení, jsem už řekla,že ne,že už prostě nemůžu a že mi není souzeno porodit lehce jak chci já a bez pomoci,ale holt už potřebuju pomoc paní doktorky.musím říct,že tak dlouho by mě nenechali trápit,kdyby nebyly nádherné ozvy srdíčka mojí dcerušky,ta se prostě rozhodla, že mi to neulehčí a že si se mnou trošku pohraje.manžel se mi přiznal, že se musel chudák držet,aby nezačal vyšilovat,když viděl v jakých jsem bolestech a nikdo nic nedělal,jsem mu za to moc vděčná,protože přesně takového jsem ho potřebovala,když jsem viděla, že je v klidu a podporuje mě,tak jsem věděla, že se nic špatného neděje a je to přesně tak jak to má být.ale jak jsem řekla,po nekonečných hodinách utrpení jsem to už vzdala,to už i paní dr.věděla, že tady budu potřebovat pomoct a odvedli mě na sál (opět místo,kde jsem nechtěla rodit,ale jinak to nešlo).nohy do kozy jsem nemusela dávat,ikdyž jsem se v tom deliriu a zmatku snažila nohy zvednout,ale sestřička se smála, že je tam nemusím dávat,kdybych nebyla jak praštěná lopatou,tak bych se začala taky smát.musím podotknout,že tady jsem už prosila i o léky proti bolesti,teď se za to stydím,ale už jsem opravdu nemohla,ale na všechno bylo už stejně pozdě.a pak najednou přišel můj strážný anděl,porodní asistentka pí.Konvalinová, párkrát zatlačila na bříško a ve 22:30 byla malá venku.vůbec jsem tomu nemohla uvěřit,už jsem myslela, že se to snad vstřebá ))malá byla neskutečně nádherná,vůbec ne pomačkaná,měla 3930 gr. a 52 cm,takže pěknej cvalda (teď jí jsou 3 měsíce a má přes 7 kilo a 63 cm.)vůbec neplakala,jen se koukala a broukala si.prostě úžasná.poporodní péče byla také nádherná,malou mi nechali na bříšku až pupečník dotepá,pouze ji zvážili,neměřili ji,aby ji nenatahovali,kanavit podali v kapičkách a ne v injekci (a to vše dělali automaticky,aniž bych si musela o to říkat),ani na chvíli nebyla malá z mého nebo manželova dohledu,malá spala celé ty 3 dny s námi na pokoji, u nás v posteli,kojit jsme začali hned hodinu po porodu a od té doby kojím bez problémů vlastně furt (je to malej otesánek).celou tu dobu jsem měla na pokoji klid,nikdo mě tam neotravoval,pokud byla vizita a já spala nebo kojila,tak pí dr.přišla později nebo dokonce vůbec.paní uklízečka se vždy přišla potichu zeptat,jestli může uklidit pokoj,jinak uklízela jen sociálku,aby mě nevyrušovala.sestřičky na novorozeneckým byly neskutečně hodné a milé a úžasně se chovaly ke Kayle.no prostě paráda.pořád máme s manželem silný zážitek z tohoto porodu a občas si o něm ještě povídáme a děkujeme dodatečně celému personálu porodnice, v čele s pí dr.Kramperovou,Korbelářovou a pí.Konvalinovou za umožnění prožít si tak těžký porod s pocitem uspokojení,pohody a neuvěřitelného zážitku.já věřím, že malá mi chtěla celou dobu dokázat,že tak jak zvládne takovou náročnou cestu jako je porod s takovou lehkostí a gracií,tak bude zvládat i jiné těžkosti v životě.navíc jsem se opět ujistila, že mám úžasného manžela, který mě celou dobu podporoval a dodával odvahy a v posledních minutách jsem slyšela už jen jeho hlas.už teď plánujeme, že naše druhé dítě budeme rodit opět ve Vrchlabí.

Ahojky. To čtu tak ráda, když se některá maminka těší na porod!Je to nejlepší cesta ke zdárnýmu porodu. Já se taky hrozně těšila, od sedmého měsíce to byl můj "večerníček",usínala jsem s představou porodu a vůbec mě to neděsilo, ba naopak. A ani po porodu se můj názor nezměnil - spousta žen to bere jako to nejhorší v životě, já však cítím, že to je nádherný a to nemůžu říci, že bych neměla bolesti - měla jsem ty nejhorší možný, křížový. Rodila jsem 9 hodin a předtím jsem už 16 hodin měla hodně bolestivý poslíčky, celou předchozí noc jsem nespala - takže žádný med. Ale STEJNĚ TO KRÁSNÝ BYLO! Tak přeju hodně štěstí, ať si to taky užiješ a vychutnáš!

Liduš, já jsem z primáře taky neměla úplně nejlepší pocit. Jednak teda si myslím, že je přetížený, a za druhé u mého porodu měl ve dveřích taky nějakou debilní poznámku (treba viac tlaiť a nie kričať), registrovala jsem to tak na půl ucha, a pak naštěstí odešel. Já jsem byla ale už ve fázi, kdy se to nedalo zastavit ani zablokovat, naštěstí. Jinak všechno ok, ale tohle tam fakt nemuselo být.

Koukám, že některým přirozený porody fakt ležej v žaludku, asi potřebujou nějaký koníček, popř. do někoho rejt , no nic každej jsme ňákej