Názory k článku Jak jsme zvítězili nad příkrmy

No já tedy nevím, ale dělat na dítě opičky, abych mu do pusy něco propašovala, mi nepřipadá jako čekání na správnou dobu pro to které dítě.
Svému prvorozenému jsem první příkrm nabídla v osmém měsíci, ale zatnul zuby a konec. Vždycky jsem se chvíli pokoušela, pak to chvíli nechala být...až mě jedna moudrá žena uklidnila, že žádné duševně zdravé dítě dobrovolně hlady nezemře. Nakonec byl plně kojený 21 měsíců, ke konci už jsem jen jedla, spala a kojila. Další 3 měsíce si ke kojení vystačil s kukuřičnými křupkami a bílým jogurtem, potom rozšířil repertoár a teď(je mu 10 let) sní všechno, co není zmrzlé na kost nebo označené lebkou se zkříženými hnáty.
Další dvě děti začaly s příkrmy kolem osmého měsíce.

Bacha na to rozptylovani pri jidle - my taky chteli, aby nas synacek vic papal, tak jsme ho pri jidle vselijak zabavovali, aby zapomnel, ze papa a ono se to kratkodobe vyplati, ale dlouhodobe si tak vypestujete clovicka, ktery bez zabavy pri jidle proste neji.

Já měla tedy naprosto opačný pocit a trochu jsem se za podávání příkrmů od půl roku styděla, potože mi stále zněla v uších věta kamarádky s naducaným miminkem: "Je nám 8 měsíců a stále plně kojíme."
Mimino měla obrovské jak po umělém mléku a mně bylo o půl roku později trapné, že chci užuž začít s příkrmama, jelikož se váha mého též plně kojeného syna pohybovala v 6 měsících na průměrné váze půlroční holky

Kojila jsem rok a týden, pak se kluk odstavil sám. Teprve od té doby začal lépe zpracovávat tuhou stravu. S jídlem potíže neměl, ale prozměnu jsem musela všechno mixovat a podávat kašovitou stravu...