Názory k článku Rakovina duše

Nevím.Když jsem měla tyto myšlenky,neuklidnilo mě vůbec nic,ani povzbuzující řeči druhých,ani to,že mám děti.Děti byly zrovna tehdy v období puberty a miminkovském,takže nic moc.Dnes má ten pubeťák 23 a miminko 7 let.Mladší chlapeček je úžasný,strašně mě miluje a potřebuje,neumím si představit,že bych ho teď opustila,denně mi říká,jak mě má rád.Starší mě má celkem na háku,ale to je asi normální.Nevím,jak se to tehdy překulilo,ale čas běžel a miminko rychle rostlo a jeho láska ke mně byla vlastně vysvobozením.Přitom mám super manžela,ale ani to tehdy nepomohlo,vždycky jsem si řekla,že by to beze mně zvládli.Dnes vím,že mladší syn by to beze mně nedal.Už jsem vyléčena.Určitě souhlasím s tím,že si člověk nese své jizvy z dětství celý život.Ty jsou prapůvodcem všech těchto nevyrovnaných stavů.K tomu přibudou nějaké nepříznivé-byť pro zdatné a silné jedince řešitělné-situace a je to tady.Zkus si ještě pár dní udělat čárku....

Možná právě důvody proč nespáchat sebevraždu jsou ty důvody, proč žít...třeba má smysl podívat se na to takhle naopak...kvůli rodině, atd...

Protože je statečná, a zatím to vždy vybojovala.

Dobrý den , po přečtení článku mi bylo trochu smutno, ale také trochu veselo, že nejsem sama kdo má podobné myšlenky ač má malé děti. Držím paní palečky , aby hlavně nikdy nedokončila to co v těžkých chvílích plánuje. Držím jí palečky , aby se našlo něco krásného co podobné myšlenky úplně vymaže a nahradí je myšlenky na něco krásného na co se člověk těší a svět mu připadá hned krásný. Přeji hodně sil a štěstí.!!!

Já jsem rozvedená a mám dva syny , 9 a 7.Mladší je autista nemluví, nezná nebezpečí , křičí doma a raději někde kde jsou lidi. Když máme lepší období cítím se nádherně, zvládáme spoustu situací nákupy, poštu,atd., které jsou pro ostatní lidi úplnou samozřejmostí. Pak příjde to horší, děti jsou nemocné , pár dalších nepříjemných událostí, pár vážnějších problémů, které vás dorazí, protože vás připraví o poslední síly .A pak už se budím se strachem co bude . Co se zase stane . Se strachem , že už to dál nezvládnu, že už nemůžu. Bojím se kam budu muset jít , že tam bude syn křičet a zase se najde někdo kdo mi bude ještě nadávat jak si dovoluji jít s ním mezi lidi. Někdo kdo nemusí každý den řešit naše problémy, někdo kdo může normálně žít , jít si kam chce a nebo se jen tak odpoledne natahnout a odpočinout si. To u nás však nejde protože autistu nemůžete nechat bez dohledu, protože by si buď ublížil a nebo podpálil či vytopil byt. Takže neustálý stres a strach . A najednou se zdá život nesnesitelný, problémy neúnosné, jen úzkost a strach. Všechno je černé a smutné a já už nechci nic řešit , chci mít klid od všeho a nechci nic vědět. Ale když mě napadnou myšlenky všechno ukončit je mi líto těch dětí, které by tu zůstaly ybez mámy. Představuji si jejich pocity , smutek ... zůstat bez mámy musí být hrozné a to jim nemůžu udělat. Musím to vydržet , kvůli nim a doufat a čekat , že zase příjde to období , kdy jsem nahoře vše mi připadá krásné , vše se daří a člověk má pocit , že opravdu stojí za to žít. A hlavně až to období příjde tak ať trvá co nejdéle . Přeji hezký den a hodně síly a radosti všem.

Také mohu na sobě potvrdit účinnost Psychoanalýzy. Byly to nejlépe vynaložené peníze v mém životě.